Slabost ve vlastním nitru

Americká ekonomická politika byla po celé roky utvářena představou označovanou jako „čínský šok“. Termín, který ve své studii razili tři ekonomové, odráží široké přesvědčení, že obchodování s Čínou vedlo k deindustrializaci významných částí Spojených států a ke ztrátě obrovského množství pracovních příležitostí v průmyslu. Myšlenka stojí v základu velké části obchodní politiky Donalda Trumpa i nové průmyslové politiky Joea Bidena, které obě vycházejí z předpokladu, že Čína představuje vážnou hrozbu pro ekonomické postavení USA ve světě. Je přitom stále jasnější, že Amerika popsané výzvě dokázala čelit. To neplatí pro další narušení amerického systému – a tím je „trumpovský šok“. 

O tom, zda byl čínský šok tak silný, jak se předpokládalo, se stále debatuje. Někdy si říkám, jestli by se ve skutečnosti nemělo mluvit o globalizačním šoku. Kdyby nebylo Číny, putovalo by totiž mnoho ztracených pracovních míst v západním průmyslu na jiné rozvíjející se trhy. Většina se v každém případě shodne na tom, že čínský šok skončil zhruba před patnácti lety. Jeho politické důsledky jsou však stále silné, i když se čínský příběh od té doby zásadně proměnil.

Trend

Čínská ekonomika není v dobrém stavu. Ekonomický růst v posledním čtvrtletí činil 0,8 procenta, a vláda tak čelí riziku, že nedokáže splnit své vlastní cíle pro letošní rok. Ceny se blíží úrovni, jež naznačuje deflaci (což znamená, že nikdo nic nekupuje). Prodeje nových nemovitostí stovky největších čínských developerských společností klesly minulý měsíc o 33 procent v porovnání s předchozím rokem. Nezaměstnanost mladých dosahuje 20 procent. Turismus směrem do Číny zkolaboval, v prvním čtvrtletí tohoto roku navštívilo prostřednictvím cestovních kanceláří Čínu pouze 52 000 turistů. Pro srovnání, v prvním čtvrtletí roku 2019 to bylo 3,7 milionu lidí.