Prezident Biden minulý týden prohlásil na summitu se svým kanadským a mexickým protějškem, že západní polokoule „zažívá bezprecedentní migrační vlnu – mohutnější než kdykoli v historii“. To není nadsázka. V loňském fiskálním roce bylo na jihozápadní hranici Spojených států zadrženo 2,4 milionu osob, což je asi o 600 000 více než v předchozím roce, kdy byl ovšem také zaznamenán rekord. Tato čísla se budou v průběhu času pravděpodobně zhoršovat, a nikoli pouze ve Spojených státech.
Pokud jde o migraci, neexistují pro západní svět dobré zprávy. Změna klimatu způsobuje, že jsou rovníkové oblasti mnohem náchylnější k vlnám sucha a zdravotním krizím, takže zemědělství a život v nich se dále komplikují. To se děje v regionech, kde přetrvává chudoba i politická nestabilita a zároveň se prohlubují problémy spojené s následky pandemie. Lidé proto míří na bohatší a mírnější sever – do Evropy a Spojených států. Rozsah migrace však vytváří politické a praktické problémy.
Rozmazaný rozdíl
V politice je situace přehledná. Pravicový populismus od Švédska přes Spojené státy až po Itálii je téměř vždy spojen s obavami z nekontrolované migrace. Jedná se o téma, které posiluje obavy spojené s kulturním dědictvím, náboženstvím a rasou. Pokud západní lídři nedokážou migraci náležitě řešit, bude západní politiku populismus rozleptávat ještě dlouhé roky.
Praktické otázky jsou ale stejně důležité. Migrační vlny, jichž jsme dnes svědky, jsou výsměchem azylovému systému, jenž se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
