Že jsou Rusové barbaři, to už někoho „unavuje“?

Co se vám honí hlavou, když si v západním tisku čtete, že probíhající ukrajinská ofenziva je pomalá, že se nedaří, že selhává?

Jsem taky historik. Vytane mi na mysli 1. září roku 1939, kdy němečtí fašisté napadli Polsko. Polsko tehdy vydrželo tři a půl týdne a po velkém bombardování Varšavy kapitulovalo. Někdo chtěl, aby to u nás vypadalo stejně, ale když spolu mluvíme, vzdorujeme a bráníme svou svobodu a zemi čtyřstý osmdesátý den. A ubráníme oboje. Co se týče rychlosti: jistěže bychom chtěli postupovat rychleji. Ale tohle je reálný život, a ne všichni chtějí naše rychlé vítězství, a to je fakt, s nímž musíme počítat. Ten současný fašismus v Rusku má své spojence, země, které pomáhají přímo nebo přes prostředníky. To je náš velký problém.

Nejen to, sám ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj řekl, že postupujete „pomaleji, než je žádoucí“, třeba kvůli množství min, které ruští vojáci položili. Jak se vlastně stane, že vás překvapí množství položených min?

Množství nás nepřekvapuje, my Rusy dobře známe. Vyčistit území je prostě úkol, který musíme splnit a který se předem těžko plánuje a odhaduje. A takových úkolů nás čeká hodně, protože Putin nemá v plánu kapitulovat, hlavně proto, že neví, co se na frontě a ve světě děje. Je zřejmé, že věří svému okolí, a to mu nepravdivě tvrdí, že Rusko zničilo pět našich protiletadlových systémů Patriot, a on tomu věří. Takových věcí je řada.

Jak je tato protiofenziva důležitá?

Je důležitá, ale ne protože je to „protiofenziva“. To je vaše slovo. My tomu říkáme trochu jinak: boj za osvobození našeho území. A ten trvá pořád. 

Máte jistotu, že podpora západních partnerů bude trvat? Že nepoleví, což je také často zmiňováno v západní veřejné debatě?

Jistí si našimi přáteli a partnery jsme. Těžké to bylo loni v březnu a dubnu, na samém začátku invaze. V létě už nabrala válka jiný směr a myslím, že nejenom nám je jasné, že směřujeme k vítězství. Pomalu, ale jistě směřujeme.

Takže žádná západní „únava“ se konat nebude?

Občas to nějací naši kolegové zmíní, neveřejně samozřejmě. Mám pro ně vždycky stejnou otázku: „Z čeho přesně jste unavení?“ Jsou unavení z toho, jak Hitler dneška zabíjí naše děti? Jak zabíjí civilisty, jak ničí budovy a města? Jak vyhrožuje světu, že použije jaderné zbraně nebo jak zabije lidi a zničí obrovský ekosystém tím, že vyhodí do vzduchu přehradu? Že jsou Rusové barbaři, to je „unavuje“? Pokud ano, tak dobrá, ale po našich dětech to budou vaše děti a vaše města.

Třeba tomu nevěří.

Třeba ne, ale pak je to nepochopení toho, co je současné Rusko.

Pár minut před naším setkáním oznámil váš prezident Zelenskyj, že se Rusko chystá k možnému útoku v jaderné elektrárně v Záporoží, kterou okupuje. Co o tom víte, jak vysoké je riziko nyní?

Chladicí okruhy mohou Rusové vyřadit kdykoli, a pak se reaktory přehřejí a havarují. Je to vydírání teroristů a čekat je možné všechno, to riziko roste každým dnem. Neznamená to, že přestaneme bojovat. A v tom máme, doufám, podporu celého civilizovaného světa. Je to taková další zkouška. Kdybychom se pokusili zastavit Putina po invazi v Gruzii v roce 2008, nemáme dnes válku uprostřed Evropy.