Tohle nám už nikdo nevezme

Myslely jsme, že po tátově mrtvici na náš tradiční „den matek“ do Švýcarska už všechny společně nikdy nevyrazíme. Tři sestry s maminkou. Táta je ve všem zcela odkázán na pomoc druhých. A přece. Po třech letech mají i naše děti péči o „dědoucha“ už tak zvládnutou, že si máma troufá nechat ho zcela v jejich rukou.

A tak nás čtyři dnes čeká den plný překvapení. Náš hostitel Martin, rodinný přítel, připravil všechno tak, aby mámě splnil nejrůznější přání. Začínáme snídaní. Ve švýcarském vlaku. Zdá se, že dnes vyráží do Ticina půlka Curychu a místa v jídelním voze jsou beznadějně vyprodaná. Martina ovšem nelze zaskočit, vybaluje láhev šampusu a jahody, termosky s čajem i kávou, plecháčky a pochutiny. Zbytek vagonu si počíná úplně stejně a atmosféra je výborná. Cesta nádhernou jarní krajinou po březích jezer uběhne ve skvělé náladě. Závěrečnou dvacetiminutovku v nejdelším železničním tunelu světa vděčně využíváme k oddechu po všeobecném jásotu.