Šťastná to žena

Tina Turner si na nedostatek životních protivenství rozhodně nemohla stěžovat. Nechtěná dcera matky, která ji nikdy neměla ráda a dávala to najevo. Manželka brilantního muzikanta, který se ale doma pravidelně měnil v brutálního násilníka. Turner později otevřeně líčila své manželství jako sérii fyzických útoků, při nichž tekla krev, manželský sex jako znásilňování. Když se v roce 1968 pokusila o sebevraždu a přežila, bylo to podle jejích slov zklamání. To ještě nevěděla, že ji čeká série dalších životních kotrmelců: divoký útěk z manželství, finanční krach, zpočátku neúspěšný rozjezd pokusu o novou kariéru. V pozdějším období života pak nejrůznější zdravotní problémy a komplikace a nádavkem ještě synova sebevražda. Život se se slavnou zpěvačkou nemazlil.

O to více vynikne, že klíčovým motivem všech vzpomínek, rozhovorů a nekrologů spojených s její smrtí minulý týden bylo slovo štěstí. Všichni, kdo na ni vzpomínali, mluvili o šťastné ženě. Tina Turner se tak sama popisovala – a zároveň nijak neskrývala, že najít štěstí nebylo nic jednoduchého. „Ne, neměla jsem dobrý život,“ popisovala v jednom z rozhovorů. „Dobré v něm nepřevážilo nad tím zlým. Zažila jsem násilí. Nedá se to popsat jinak, tak to prostě je. Taková je pravda. Tak mi to život uchystal a s tím se musím smířit.“