Přibližně ve stejné době, kdy Československá akademie populární hudby vyhlašuje v rámci cen Gramy 92 i kategorii zvuková kvalita nahrávky, vydává firma Globus osmideskový komplet skupiny The Plastic People of the Universe plný zvukové archeologie, který by neměl sebemenší šanci být do této kategorie nominován a s velkou pravděpodobností by si ho žádný z „akademiků“ nevšiml ani v rámci kategorií dalších. Vždyť „nikdo“ na deskách PPU neumí zpívat, virtuózně hrát a skládat davovou pop-music.
Doba byla jedním z nejdůležitějších nástrojů, které v PPU hrály. Nejspolehlivěji ovšem fungovala rytmika, zvláště baskytara Milana Hlavsy, autora veškeré hudby PPU. Rytmika vyrovnávala „poklesky“ sólových instrumentů, které pokud právě nehrály předepsané těžkopádné krátké riffy, dělaly si, co chtěly. Stavba riffů a pozdějších unison vytvářela u PPU patinu jakéhosi primitivního symfonismu a nekoncepčnost dlouhých free sól, především na housle a saxofon, připomínala jazzovou improvizaci, která však není pevně zakotvena v dokonalém zvládnutí instrumentálního řemesla.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
