Film týdne
Jako by byla zvláštní přízrak, na který společnost kolektivně zapomněla, nebo jako by se možná vůbec nestala. Česko se v pandemii covid-19 sice zmítalo ještě před rokem a půl, ale její naléhavost postupně odezněla, i pod vlivem války na Ukrajině. Dva pandemické roky se nicméně minulý týden vrátily. V podobě snímku Velké nic dokumentaristů a partnerů Víta Klusáka a Mariky Pecháčkové.
Ambivalentní název odkazuje k existenciálnímu usebrání ve světě, který se zastavil. Může evokovat i skepsi, že sama pandemie možná byla „velké nic“. Snímek každopádně dokazuje pohotovost autorů chopit se potenciálně atraktivního tématu. Dobu, kterou charakterizoval chaos, solidarita i rozhádanost, začala dvojice natáčet bezprostředně po vypuknutí pandemie. Film stojí za pozornost i jako úkrok vyhraněného Klusáka na jinou půdu, než na jaké se byl zvyklý suverénně pohybovat ve většině předchozích snímků, Českým snem počínaje a V síti konče.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
