Ponor do světa veksláctví
Fráze „Chceš bony?“ se díky filmu Bony a klid (1988) propsala do kolektivní paměti jako symbol černého trhu osmdesátých let. A s ní prototyp veksláka, který si nechal před prodejnu Tuzex navézt sníh, aby tu s luxusními lyžemi předváděl své postavení. Kdo byli muži, kteří se v ČSSR (často královsky) živili ilegálním prodejem valut, tuzexových poukázek a nedostatkového zboží? A jak vypadal jejich svět? Kniha Adama Havlíka se do něj čtivě i systematicky noří. Kombinuje přístupy ekonomických dějin, sociálních věd či antropologie a ukazuje, proč se vekslovalo, s čím a jak (směna měla rituály). Jakou kulturu a hierarchizovaný systém veksláci vytvořili. Fenomén veksláctví se vztahuje k (ne)fungování plánované ekonomiky, dobové legislativě i práci policie. Černý trh se víceméně stal tolerovanou součástí ekonomiky, suploval funkce, po nichž konzumenti volali, ale stát je nedokázal zajistit. Kniha se soustředí na osmdesátá léta, ale nahlíží i za rok 1989: popisuje prorůstání předrevoluční praxe do volného trhu a veksláků do nových elit. Přála jim třeba malá privatizace, která posloužila k „vyprání“ peněz. Poslední dekáda státního socialismu tak ožívá postavami, díky nimž je toto období zase o kousek pochopitelnější.
Jindřiška Bláhová
Adam Havlík: Marky, bony, digitálky. Veksláci a fenomén veksláctví v socialistickém Československu
Vyšehrad – ÚSTR, 335 stran
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
