Německo tropí chyby…

Olafu Scholzovi do berlínského kancléřství dopomohlo umné napodobování vyčkávacích metod a obecné rétoriky jeho předchůdkyně Angely Merkel, které u německých voličů slaví úspěch. V těchto týdnech ale nový kancléř poznává, že když dva dělají totéž, tak to není totéž – zvláště pak v mezinárodní politice.

Scholz vyvolal pozdvižení, když v prosinci označil plynovod Nord Stream 2 za čistě ekonomický projekt, který nechce vtáhnout do debaty o možných sankcích za ruskou agresi proti Ukrajině. Byla to přitom jeho předchůdkyně, která tutéž frázi roky opakovala a stavbu plynovodu – pouhý rok po ruské okupaci Krymu – odsouhlasila. Též za to schytala kritiku, ale nebyla to taková smršť, která se ze světových médií a sociálních sítí minulý týden vyvalila na Scholze a jeho kabinet.

Kancléře samozřejmě netřeba litovat, na to je příliš zkušeným politikem a komunikace jeho vlády směrem ke spojencům byla v minulých týdnech příšerná. Je zvláštním paradoxem, že si německá politika plně uvědomuje ohrožení globálního klimatu, diskutuje o něm a odváží se k velmi ctižádostivým řešením – ovšem před rychlými proměnami globální politiky zavírá oči. Asi i proto, že poválečné Německo během dekád strávených pod americkým bezpečnostním deštníkem nemuselo příliš důsledně promýšlet rozpory mezi ekonomickými zájmy a bezpečnostními riziky. Nedostatek širších veřejných debat o vztazích s Ruskem a dalších geopolitických výzvách, které byly například v loňské předvolební kampani zcela okrajovým tématem, se…