Pohádka o silné koruně

Když Respekt začátkem března radil nakoupit dolary, šlo o triviální úvahu, jak ochránit úspory. Uteklo devět měsíců krvavé války a vše, co bylo řečeno, platí.

Koruna slábne, protože Česko na válce tratí. Ekonomické dopady válčení jsou v Evropě prokazatelně vyšší než v USA. I uvnitř Evropy platí zeměpisná zákonitost, že čím blíž Rusku, tím hůř. Solidarita v rámci EU sice pomáhá, takže Česko má s obstaráváním surovin méně starostí, než kdyby Rusku vzdorovalo samo, ale zdejší ekonomika stejně ztrácí. Vysoká inflace krátí kupní sílu, bilance vývozu a dovozu se zhoršuje, odliv dividend sílí, stát dál jako za covidu lepí problémy enormními dluhy.

Zdejší koruna je jen jedním z rizikových platidel na periferii eurozóny. Naopak v USA rostou úrokové sazby a s nimi i výnosy, které z dolarů plynou. Převést část úspor do cizí měny se tedy vyplatilo, byť nešlo o to na válce vydělat, ale snížit riziko, když protivítr fouká ze všech stran.

Dolar oproti začátku války stojí o dvě koruny víc, v září byl dražší i o čtyři. K euru se koruna drží, ale spoléhat na to, že to tak zůstane, je pořád dost nejistá sázka. To proto, že kurz je tu od začátku války udržován uměle netradičními postupy zdejší centrální banky, které nepůjde uplatňovat dlouhodobě. A nic s tím nenadělá ani nový guvernér centrální banky Aleš Michl, který se zhlédl ve sto let staré škole Aloise Rašína a hlásá politiku „silné koruny“, byť zároveň sám přiznává, že na takový závazek sám nestačí a že by k ruce potřeboval ještě…