DĚLNÍCI KULTURY
Tuhle scénu všichni dobře známe: Pražský hrad, na něm vlaje vlajka, z areálu se nese spousta nesrozumitelných výkřiků, které vydává podivná, zlobou vnitřně rozežraná bytost v pyžamu, v pozadí se pár lidí přetahuje o moc, je tu také velký vůl a všemu vévodí rudé trenky a podpis Ovčáček. Tento Ovčáček se ovšem jmenuje Eduard, příští rok mu bude devadesát a obraz s názvem Strašidlo na Hradě, jenž obsahuje výše popsanou scénu, namaloval už v roce 1981.
Plátno teď visí v pražském Museu Kampa na výstavě Eduard Ovčáček / Groteska (70.–90. léta). Groteska byl specifický umělecký směr, který se v Československu prosadil v období normalizace. Tedy nikoli oficiální směr, vyjadřovali se jím autoři a autorky, kteří byli šokovaní dobou, již Václav Havel označil za bezčasí a jež se projevovala absurdním množstvím zbabělců, všeobecnou ztrátou hodnot a všudypřítomnou hloupostí. Havel proti ní bojoval slovem, výtvarníci obrazy, v nichž pojmenovávali to, co on: že bychom se měli strašidel sedících nejen na Hradě zbavit, ale když to nejde udělat, je nutné se jim aspoň vysmát.
Na výstavě visí třeba taky obraz z roku 1985, na kterém vyšinutý generál řve komusi do obličeje „Hurááá“. A je tu rovněž dřevěná hlava s přidělanou rudou mříží před obličejem. Eduarda Ovčáčka nezavřeli, ale protože odmítl schválit ruskou invazi, zakázali mu vystavovat a nasadili na něj StB. A když mu v osmdesátých letech povolili pár výstav v okrajových síních typu Domu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
