Co když měl pravdu Trump?

Minulý týden, když jsem chystal článek o vzpouře mladých Íránců proti tamní sklerotické diktatuře, jsem slyšel pozoruhodné věty. Část protirežimně naladěných Íránců vidí prý v lepším světle Donalda Trumpa než Baracka Obamu a zároveň se obává, co může čekat od současného prezidenta Joea Bidena. Důvod je nasnadě, Obama se s teheránským režimem dokázal dohodnout na omezení íránského jaderného programu výměnou za seškrtání ekonomických sankcí. Trump naopak dohodu jednostranně rozmetal a opět utáhl šrouby s tím, že režim je potřeba dusit k širší kapitulaci či kolapsu. Biden se pokouší o další otočku – novou dohodu a opětné uvolnění sankcí.

Íránci, kteří doufají, že se dožijí konce symbiotické vlády duchovenstva a polovojenských Revolučních gard, prý mají v podstatě za to, že Trumpův přístup fungoval. Ne snad, že by režim neuměl s pomocí Číny a Ruska dál prodávat alespoň část své ropy, v Íránu rozhodně není hlad. Přesto ale dopad sankcí na obyvatelstvo dobře ukazuje, jak se režim stará především sám o sebe a jak se běžným Íráncům vzdálil. Absence naděje na změnu pak pomáhá hnát lidi do ulic.

Tohle je samozřejmě starý spor, klasickým protiargumentem je například skutečnost, že na Kubě desítky let sankcí nebyly k ničemu. Stejně tak k ničemu tam ale nebylo Obamovo uvolňování ekonomických vztahů.

Bidenova vláda stojí nicméně před nezáviděníhodným dilematem. Případná dohoda s Teheránem znamená ekonomickou pomoc systému, který vraždí mladé ženy kvůli „nevhodně“ uvázaným šátkům.…