Economic and Financial Affairs Council in Brussels
Ministr financí Zbyněk Stanjura během bruselských jednání • Autor: Profimedia

Když se v květnu v EU řešil šestý balíček protiruských sankcí, z jednání se stala několikatýdenní záležitost. Jednalo se o omezení dovozu ruské ropy, a protože sankce musí být schváleny jednomyslně, dohadování trvalo. Hlavní odpor nakonec nepřišel z Německa, které se embargu dlouho bránilo, ale ze střední Evropy. Česko, Slovensko i Maďarsko si shodně vymohly odklad konce nákupů ruské ropy a nejtvrději hrálo Maďarsko. Několikrát dohodu odmítlo a požadovalo víc času, peněz a záruk. Když se nakonec k balíčku připojilo, přišel z Budapešti ještě jeden zvrat. Netýkal se sankcí na ropu, ale na jednotlivé Rusy. Maďaři najednou chtěli, aby se unijní postihy netýkaly ruského patriarchy Kirilla, muže, který válku na Ukrajině označil za „očistnou operaci“.

Schopnost jednoho státu zablokovat unijní postup je nyní vidět právě na sankcích. A v reakci na to přibývá hlasů, aby EU tzv. princip jednomyslnosti omezila. Nejde o novou debatu a Maďarsko není jediným státem, který práva veta využívá. V kontextu války ale diskuse nabyla na nové důležitosti a pro zastánce změn je to jediná cestou, jak z EU udělat akceschopného hráče. Z pozice předsednické země bude debatu o změnách pravidel moderovat česká vláda, která přitom sama patří spíš do tábora skeptiků.

Veto na Nord Stream

Formální impulz ke změně pravidel vzešel z nedávné Konference o budoucnosti Evropy, během níž se řešilo, jak by se měla EU změnit. Jeden ze závěrů, ke kterému se v květnu připojil i Evropský parlament, se týká právě omezení práva veta jednotlivých států. Změnu pravidel pak podpořila i šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen nebo německý kancléř Olaf Scholz. „Pokud chceme být slyšet ve světě velmocí, nesmíme již dovolit, aby jednotlivé státy zablokovaly třeba rozhodnutí v zahraniční politice,“ napsal Scholz v komentáři pro německý deník FAZ.

Reklama
Reklama

Jednomyslností se dnes v Evropské radě (v ní sedí hlavy členských států) nebo Radě EU (sdružuje jednotlivé ministry) rozhoduje pouze v menšině otázek. Zhruba 95 procent rozhodnutí se přijímá tzv. kvalifikovanou většinou, kdy musí souhlasit 55 procent členských států, v nichž dohromady žije nejméně 65 procent obyvatel EU. Právo veta ale zůstalo v citlivých oblastech, jako je zahraniční politika nebo otázka daní.

Jakákoli změna pravidel by byla složitá – a musely by ji podpořit všechny země. „Existují dvě cesty. Jedna je svolat mezivládní konferenci, která by vyjednala změnu základních smluv,“ vysvětluje Ivo Šlosarčík, expert na evropské právo z Institutu mezinárodních studií FSV UK. Jak ale připomíná, takový proces je velmi složitý, protože i kdyby se podařilo najít kompromis, souhlasit by musely nejen jednotlivé vlády, ale následně by byla potřeba ještě ratifikace ve všech členských státech. A pokud by se věc zadrhla jenom v jednom parlamentu, roky práce budou pryč.

Existuje ale ještě druhá cesta, jak se veta zbavit. Stačí, aby Evropská rada nebo Rada EU rozhodly, že se přejde od jednomyslnosti k hlasování kvalifikovanou většinou. Nicméně i s takovou změnou pravidel musí souhlasit všechny státy. Zda by si něco takového dovedly představit, zjišťuje nyní české předsednictví. Ministr pro evropské záležitosti za STAN Mikuláš Bek minulý týden rozeslal do všech členských zemí dotazník, kde se ptá, v jakých oblastech by s přechodem na většinové hlasování souhlasily a jak by změnu chtěly provést. „Chceme třeba vědět, zda jednotlivé vlády chtějí svolávat konferenci a měnit smlouvy, nebo by případně šly cestou změn v rámci rady,“ říká Bek.

Sobě česká vláda dotazník neposlala a Bek přiznává, že Česko je ve výhodnější pozici, protože může počkat, až s čím přijdou ostatní. Ve vládě už ale předběžná diskuse podle něj proběhla. „Umíme si asi představit opuštění jednomyslnosti například v otázce sankcí. Naopak tahle koalice by se neshodla na daňových věcech a nemá cenu riskovat vnitrokoaliční spor, když víme, že jsou i další státy, které zde nesouhlasí,“ poukazuje na to, že například Irsko se již dopředu vyjádřilo, že se práva veta v daňových tématech nehodlá vzdát.

Premiér Petr Fiala z ODS je ještě opatrnější. „Česká republika se ke změnám staví spíš rezervovaně. Poslední krize ukázaly, že státy jsou schopné se domluvit, i když to trvá trochu déle. Dohoda je ale pevnější a všemi respektovaná, což by se při většinovém hlasování nestalo,“ odpověděl v SMS na dotaz Respektu. Proti možným změnám by byla i ministryně obrany Jana Černochová, podle které je „veto především pro menší země zárukou proti převálcování většinou“, a stejně situaci vidí europoslanec Alexandr Vondra. „Právo veta je vždy silnější zbraň menšího pro většímu,“ říká Vondra.

Ne každý souhlasí s tím, že je lepší za každou cenu muset hledat kompromis, jak naznačuje Fiala. „Pokud jdeme cestou nejmenšího společného jmenovatele, může to být příliš málo a příliš pozdě,“ říká slovenský europoslanec Vladimír Bilčík, který by byl pro částečné omezení veta v zahraničních otázkách. Další pak nesouhlasí ani s tím, že by malé státy byly na omezení práva veta nutně bity. „Záleží případ od případu. Není možné to brát tak, že pro státy jako Česko je právo veta vždycky lepší než hlasování většinou,“ říká český europoslanec Luděk Niedermayer a jako příklad uvádí jednání Rady pro energetiku z minulého týdne.

Ministři průmyslu se tam dohodli na plánu šetření plynu a solidární pomoci pro ty, kdo se ocitnou v nouzi. Jediný, kdo nakonec hlasoval proti, bylo Maďarsko (jehož ministr obchodu předminulý týden vyrazil do Moskvy jednat o extra dodávkách plynu). Protože se hlasovalo většinově, nevadilo to, kdyby ale šlo o případ, kde má Maďarsko právo veta, dohoda by spadla pod stůl.

Německý europoslanec za Zelené David Freund pak dodává, že v některých situacích by naopak mohlo být přehlasováno velké Německo. „Představme si, že by se o postavení plynovodu Nord Stream 2 hlasovalo na půdě EU, a to většinou. Vždyť Německo bylo jediné, kdo ten hloupý plynovod chtělo,“ říká Freund. Jeho krajan, spolustraník a vlivný člen evropského zahraničního výboru Reinhard Bütikofer nicméně příklad Nord Streamu jmenuje jako jeden z důvodů, proč by se podle něj měly obavy menších států z přehlasování brát vážně. „Proč Polsko dnes Německu nevěří? Je to i kvůli Nord Streamu. Pokud se vícero států bojí, že by mohly být přehlasovány, je potřeba se těmto obavám věnovat,“ říká. I on ale navrhuje postupný přechod k většinovému hlasování například v oblasti sankcí týkajících se porušování lidských práv.

Až vstoupí Ukrajina

Debata o změně pravidel nereaguje jen na diskusi o tom, jak udělat EU akceschopnější. V posledních měsících do ní víc a víc zasahuje i další faktor – zmíněný bolehlav jménem Maďarsko. Budapešť řeší vleklý spor s Evropskou komisí o peníze z evropských fondů a řada lidí Orbánovu vládu podezřívá, že k častému blokování společného postupu se uchyluje i proto, aby si vymohla nějaké ústupky právě ve věci fondů. Vidět to bylo například na nečekaném maďarském vetu plánu zavést unijní patnáctiprocentní daň pro velké nadnárodní firmy. Jde o světovou iniciativu, s níž Maďarsko dříve souhlasilo. Těsně před schválením její evropské verze ale najednou v červnu ucuklo.

Přesvědčit Maďary je nyní úkolem české vlády, která chce mít dohodu během podzimu. Ovšem fakt, že se společný evropský postup kvůli Maďarsku zastavil, je pro kritiky dostatečný důvod pro omezení práva veta. O členství v EU se navíc uchází sedm dalších zemí včetně Ukrajiny. Jejich případný vstup by přitom výrazně zamíchal rozložením vlivu ve všech unijních institucích. „Je proto fér mluvit o tom, jaký evropský projekt chceme,“ říká Vladimír Bilčík.

Vzkazy do světa

Domácí i mezinárodní pozdvižení vzbudila řeč Viktora Orbána na pravidelném setkání s mládeží v rumunském městě Băile Tușnad. Orbán se nechal slyšet, že „míšení ras“, které se odehrává v západní Evropě, je zhouba a Maďaři o ně nestojí. Proto jim patří budoucnost. Zbytek Orbánovy řeči takovou pozornost nevzbudil, ač se maďarský premiér pokusil urazit Německo i všechny středoevropské sousedy. Němci prý „z historie dobře vědí, jak šetřit plynem“, Češi a Slováci se svazují se Západem a „přivazují koně v hořící stáji“. Poláci mají rozum, ale zrazuje je slovanské srdce. Podle maďarského premiéra je mylná představa, že Rusko nevyhraje válku s Ukrajinou. A ukrajinské tvrzení, že Rusko se na jejím území nezastaví, je manipulace. Podle Orbána chce Rusko jen „bezpečnostní záruky“ a jeho slova „dávají smysl“.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Barbora Chaloupková

redaktorka, fokus

chalupova

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte