Konec přímočarého Macrona

Emmanuel Macron sice na jaře opět vyhrál souboj o post hlavy státu, ale minulý týden prohrál ve druhém kole parlamentních voleb možnost vládnout podle dosavadního stylu a priorit. Jeho uskupení Spolu sice získalo zdaleka nejvíc mandátů, ale ztratilo nadpoloviční většinu. Což v praxi pro Macrona znamená velkou porážku a nutnost zabývat se něčím, na co francouzská politika není zvyklá, totiž koaliční vládou.

Jako druhé nejsilnější se z voleb vynořilo levicově-ekologické uskupení NUPES, slepenec několika stran, s nímž si Macron ve většině ohledů nerozumí. Stejně jako se třetím v pořadí, nacionalistickým Národním shromážděním Macronovy prezidentské soupeřky Marine Le Pen. Až čtvrtí skončili Republikáni, kdysi mocná a zavedená pravicová strana. S těmi jedinými by Macron mohl navázat těsnější spolupráci a někteří republikánští poslanci by byli pro, ale vedení strany to odmítá.

Před Macronem, který dosud vládl velmi přímočaře, stavěl se do role jediného nezpochybnitelného lídra a do Národního shromáždění posílal již hotové zákony, je možnost několika nepříjemných scénářů. Buď rezignovat na drtivou většinu svých reformních cílů – především zvýšení věku odchodu do důchodu a dalších sociálních reforem – a utvořit vládu národní jednoty. To však zatím vylučuje. Může také utvořit koaliční vládu s jedním ze dvou nejsilnějších opozičních bloků. Znamenalo by to z jeho strany méně ústupků, ale větší moc pro politiky, které v předvolební kampani označoval za nositele „chaosu“ – a možná…