Symbolem středostavovské Ameriky je dokonale posečený trávník. „Francie má své geometrické zahrady, Anglie své malebné parky a Amerika svou nespoutanou, demokratickou řeku zastřižených trávníků, podél nichž řadíme své domy,“ napsal v roce 1989 střízlivě novinář Michael Pollan.
Móda zelených pažitů je sice odkoukaná od evropské smetánky, ve Spojených státech ale dostala ve 20. století nový význam. Každý, kdo pracuje, si může dovolit dům a pozemek. Trávník na pozemku před domem je výkladní skříní demokratického úspěchu, péče mu věnovaná pak symbolem loajality k americkému způsobu života. Když se na trávník v dobré čtvrti vykašlete, pravděpodobně se se zlou potážete. Sousedé vás třeba obviní, že snižujete hodnotu jejich nemovitostí, neboť čtvrť teď již nevypadá jako oáza spořádaných občanů. Pro představu, podle CNN zabíraly americké učesané trávníky v roce 2020 přibližně plochu evropského Řecka.
Což je problém, protože trávníky ve skutečnosti vyžadují obrovské množství vody a zároveň jsou pro svou monotónnost a trvalou posečenost jakousi zelenou pouští. Nic moc v nich nežije, slouží především jako dekorace. „Nespoutanou řekou“ jsou nanejvýš v tom smyslu, že se rozlézají dále a dále do krajiny.
Což z nich ale zároveň dělá velkou příležitost. Kdyby každý majitel trávníku nechal polovinu rozlohy kapánek zdivočet, přestal ji intenzivně sekat a umožnil na ní rozvoj skutečné, přírodně-demokratické nespoutanosti, získaly by Spojené státy obratem živou přírodu o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 53 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
