Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Kontext

Když není na jídlo

Jak se žije lidem, kteří měli hluboko do kapsy už před rekordní vlnou zdražování

Potřebných žen chodí pořád víc... ( Jitka Havránková v Nádechu) • Autor: Milan Jaroš
Potřebných žen chodí pořád víc... ( Jitka Havránková v Nádechu) • Autor: Milan Jaroš

„Nejhorší jsou kolotoče. Když je zahlédnu, utíkám co nejrychleji pryč,“ říká tmavovlasá třicátnice Petra a přítomnému novináři chvilku trvá, než obsah té zvláštní věty pochopí. Nejde o žádný jinotaj – přítomnost kolotočů prostě značí, že je někde nablízku pouť, a když má člověk děti, pouť znamená pořádný průvan v peněžence. Jízda na kolotoči stojí nejméně padesátikorunu, stejně tak vstupenka na strašidelný hrad nebo na autodrom, a to ani nemluvíme o cukrové vatě nebo o perníku. Když má člověk tři školou povinné děti jako paní Petra, může na pouti za krátkou chvíli nechat několik stovek a představa takhle rychle „jen tak“ utracených peněz nahání Petře hrůzu. Je totiž na své tři děti sama a s 21tisícovým platem kuchařky v jídelně v Karlových Varech a nevysokými alimenty od bývalého manžela vyjde opravdu jen stěží. Pouť není zdaleka to jediné, co sobě a svým dětem odpírá, a rozhodně nejde o tu nejbolestivější položku na seznamu.

Petřino nedobrovolné uskrovnění přišlo před třemi lety, kdy se rozvedla s manželem. Přesně podle známého osudu osamělých matek se její příjmy i po získání alimentů zásadně ztenčily, zatímco měsíční náklady vystřelily vzhůru. Po zaplacení nájemného a složenek teď Petře zbude celkem asi deset tisíc na zaplacení stravy a měsíčního provozu pro ni samotnou a tři děti ve věkovém rozmezí sedm až třináct let. První rok v nové, chudší realitě matky-samoživitelky Petra ještě zkoušela platit dětem kroužky, protože na fotbal, flétnu, zpěv a plavání chodily moc rády, předloni je ale musela s těžkým srdcem ukončit. „Prostě jsem to už neutáhla,“ říká a klopí při tom oči. Sama v té době přestala chodit ke kadeřníkovi a na jógu, kávu si dává už jen v práci, kde je zadarmo. Ve výběru potravin se důsledně řídí tím, co je nejlevnější. „Dřív jsem koukala na podíl masa v salámu, dneska už vidím jenom cenu a je mi jedno, že je to z odřezků,“ říká. Synovi, který potřebuje na atopický ekzém speciální olej za pětistovku, ho může koupit vždy jen tehdy, když se v lékárně objeví v akci za poloviční cenu.

Za poslední tři roky si Petra postupně vytvořila systém, jak navzdory nízkým příjmům balancovat na hraně relativně důstojného přežití. Důležitou součástí její strategie jsou návštěvy centra Nádech, kde ji v poslední dubnovou středu potkal i autor tohoto článku. Jde o dobročinný spolek sídlící v Dalovicích na okraji Karlových Varů, který samoživitelkám s nízkými příjmy nabízí bezplatnou materiální pomoc. Jednou měsíčně tu dostanou tašku s moukou, olejem, těstovinami a dalšími základními potravinami, k tomu drogistické zboží a můžou si tu vzít taky použité oblečení i hračky pro děti. Petra říká, že jí zpočátku bylo trapné prosit tu o jídlo, „tak špatně na tom přece ještě nejsem,“ říkala si, ale časem se to naučila. Přesto má ale v posledních měsících pocit, že veškeré její snažení a uskromňování už nestačí a že životní úroveň její rodiny dál nezadržitelně klesá. Může za to rekordní zdražování, jehož konec je i vzhledem k pokračující válce na Ukrajině v nedohlednu. Ceny potravin, dopravy, energií i bydlení vyletěly nahoru místy o desítky procent. Ekonomové i sociologové upozorňují, že zdražování bude pokračovat a pádem do chudoby je ohrožena až třetina české populace. Lidem, kteří byli chudí už před obří vlnou zdražování, pak hrozí, že se teď propadnou ještě hlouběji. Návštěva Karlovarska ukazuje, jak takové propadnutí vypadá a jaká rizika s sebou přináší.

Takhle žiju

„Je to šílené, už fakt nevím, kde mám ušetřit, všechno je pořád dražší,“ říká Petra bezradně, když vyjmenovává počet věcí, které v uplynulých týdnech skokově zdražily. Nájem šel na konci loňského roku nahoru o tisícovku, dodavatel plynu a elektřiny letos v únoru zvedl měsíční zálohy ze 700 na 1500, cena měsíční jízdenky na autobus do školy pro dceru v dubnu vyletěla ze 600 na 1200 korun. „Kdyby mi táta občas nepomohl a nekoupil nákup, tak bych už padla na hubu. Asi si budu muset najít k současné práci v kuchyni ještě další brigádu. Ale jak to zvládnu, to netuším, už teď vůbec nestíhám,“ popisuje svoji situaci Petra.

Ve skladu centra Nádech je ve středečním dopoledni několik dalších maminek, které jsou na tom podobně: Mají nízký příjem, děsí je růst cen a jejich největší obavou je, že někde „uklouznou“, bude jim chybět na složenky a celá jejich křehká existence se rozsype jako dům z karet. Rána přitom může přijít nečekaně a odkudkoli – Petra už jednou ztratila práci během covidu, teď zase žene ceny nahoru válka na Ukrajině. „Dneska jsem četla, že Rusko vypnulo plyn Polsku, to zase cena poroste, děsím se, co přijde dál,“ říká. Další maminka se přidává s obavou, že desítky tisíc Ukrajinek v Česku budou brát nekvalifikovanou práci, která v chudém kraji často živí právě matky samoživitelky.

Žen, které chodí do centra Nádech, přibývá podle jeho zakladatelky Jitky Havránkové každým týdnem. V posledních dvou měsících, kdy ceny potravin stouply o desítky procent, jich přibylo o pětinu, odhaduje světlovlasá ředitelka spolku. Stále častěji se jedná o ženy, které doteď nějak vyšly, ale teď už prostě nemají ani na jídlo. Navzdory tomu, že na sociálních sítích často zaznívají stížnosti, že se teď všechna pomoc dostává Ukrajincům a Čechům se nepomáhá, paní Havránková zaznamenává, že tyto dvě věci se nevylučují. Její spolek totiž pořádal také sbírky pro Ukrajince, a když se dárci dozvěděli, že mohou nechat potraviny či oblečení i pro české maminky, rádi to udělali. „Díky vlně zájmu o Ukrajinu část lidí zjistila, že i tady v Česku je velká skupina lidí, jíž je potřeba pomoci,“ říká Jitka Havránková.

Tahle skupina se přitom vlivem zdražování výrazně zvětšuje. Podle sociologa Daniela Prokopa z agentury PAQ Research se vlivem inflace počet zdejších lidí v chudobě (tedy lidí s příjmem nižším než je 60 procent mediánové mzdy) oproti loňsku zvedl z 10 na 16 procent. Podle Prokopa se kvůli růstu cen do chudoby propadá i část nižší střední třídy, která dosud balancovala těsně nad její hranicí. „Jsou to matky samoživitelky, rodiny se třemi a více dětmi, osaměle žijící důchodci. Tím, že se zvedly ceny potravin a energií, jsou tito lidé najednou v problémech,“ říká Prokop. Tito lidé se nyní musí uskromnit, přičemž řada z nich šetří právě na potravinách, stěhuje se do menšího, anebo si berou další pracovní úvazky.

... a dveře jsou tu otevřené. • Autor: Milan Jaroš
... a dveře jsou tu otevřené. • Autor: Milan Jaroš

Je tu ale i početná, sociálně slabá skupina lidí, kteří na tom byli špatně už před nástupem zdražování, a teď jim hrozí propad ještě hlouběji – a právě na Karlovarsku je tato skupina koncentrovaná silněji než v jiných částech republiky. Patří sem i paní Alžběta, která žije ve Vintířově, vesnici mezi Karlovými Vary a Sokolovem. Alžběta je od ledna klientkou organizace Člověk v tísni a souhlasila s tím, že novináři z Prahy mohou doprovodit pracovnici organizace na pravidelnou návštěvu u ní doma. „Tak se podívejte, jak se mi žije,“ říká menší hnědovlasá Romka a ukazuje s trochu omluvným a trochu stydlivým výrazem na svůj skromný životní prostor. Se šesti dětmi a matkou bydlí ve třípokojovém panelákovém bytě, kde toho moc není: Pár židlí, stůl, postele, televize s gaučem. Holé stěny jsou otlučené a pomalované od neustále pobíhajících dětí. Ty jsou však oblečené čistě.

Situace je stabilizovaná. (Alžběta a její rodina) • Autor: Milan Jaroš
Situace je stabilizovaná. (Alžběta a její rodina) • Autor: Milan Jaroš

Paní Alžběta kvůli epilepsii dlouhodobě nepracuje a žije ze sociálních dávek, ze kterých vždy dokázala zaplatit nájem, energie a potraviny pro sedmičlennou rodinu, v lednu ale přišel nečekaný výpadek, který ji prý „dostal na dno“. Situace vznikla tak, že jeden z otců Alžbětiných dětí několik měsíců neposílal alimenty a dlužnou částku se pak rozhodl poslat najednou na konci roku. Když ale paní Alžbětě na účtu přistálo 17 tisíc, pro úřady to automaticky znamenalo, že matka šesti dětí už papírově nemá nárok na část příspěvků, a tak jí je utnuly. Alžběta tak na konci roku zaplatila všechny složenky, ale na jídlo už jí nezbylo. „Přišla jsem domů a zhroutila se, plakala jsem a nevěděla, co mám dělat,“ říká.

Pomoc naštěstí přišla z místní základní školy, kde si jedna z učitelek všimla, že se doma něco děje, a poradila Alžbětě, ať se obrátí na karlovarskou pobočku Člověka v tísni. Lidskoprávní organizace dokázala Alžbětinu situaci stabilizovat – od začátku roku jí pravidelně vozí potravinové balíčky a zařídila jí také pravidelný měsíční příspěvek sedm tisíc korun od organizace Dobrý anděl na léčbu vážně nemocného Alžbětina patnáctiletého syna. Ten je na vozíčku, kvůli vážné nemoci nohou je potřeba mu kupovat drahé léky a denně mu převazovat zanícené nohy, které mu lékaři brzy amputují. S dávkou od Dobrého anděla a obnovenými sociálními dávkami od úřadů je tedy rodinná finanční situace stabilizovaná. Alžběta vždy po získání všech dávek nakoupí plný mrazák potravin, které pak vydrží na celý měsíc. „Všechno ale strašně zdražilo, před rokem mě ten velký nákup stál pět nebo osm tisíc, teď je to osm až deset tisíc,“ říká.

Alžběta si sice stěžuje na rostoucí drahotu, její příběh ale paradoxně ukazuje, že i v dnešní turbulentní době sociální síť pro ty nejslabší vlastně celkem funguje – minimálně v jejím případě. Ženu, která se vlivem okolností nesouvisejících přímo s inflací, ale spíše jejím rodinným zázemím dostala do problémů, dokázala síť zachytit a teď ji drží nad vodou. Příběh sice zatím nemá happy end: jak podotýká pracovnice Člověka v tísni Klaudia Kempfová, Alžběta si z minulosti nese nesplacené půjčky a exekuce – ty se ale teď organizace pokusí spolu s matkou šesti dětí řešit. A pomoci jí předejít situaci, kdy by kvůli nedostatku financí přišla o bydlení a skončila na ubytovně, jak se to v takových případech někdy stává.

Podle šéfa karlovarské pobočky Člověka v tísni Jana Němečka je možné, že vlivem rostoucích cen časem skončí více lidí na ubytovnách, či dokonce na ulici, zatím se to ale podle jeho pozorování i názoru jeho kolegů neděje. „My víme hlavně o lidech, kteří se v problémech pohybují dlouhodobě, a těch se nám nehlásí výrazně víc. Zároveň je určitě spousta lidí, kteří se teď propadají z nižší střední třídy dolů, ale ti se k nám zatím nedostávají, neumějí v tom chodit, ještě třeba ani nevědí, že se mohou přihlásit o pomoc nebo se stydí to udělat,“ říká Němeček.

Podle sociologa Prokopa může situaci lidí žijících dlouhodobě v chudobě zkomplikovat jedna zásadnější nepředvídaná událost, jako je třeba vysoký doplatek za energie. Tito lidé mají podle Prokopa málo možností, jak svou situaci řešit. „Můžou si zajistit vyšší příjem tím, že si najdou práci anebo si zajistí vyšší sociální dávky. Snížit spotřebu energie mohou jen těžko, přechod do levnějšího bydlení také moc nepřipadá v úvahu, protože nabídka toho nejlevnějšího je velmi malá. Anebo si můžou někde půjčit, což povede k nárůstu zadlužení a může vést i ke ztrátě bydlení,“ popisuje sociolog. Právě v těchto dnech si podle sociologa část chudých lidí možná bere půjčky nebo nechávají nezaplacené účty za energie, což se ale projeví až později.

Máslo mi chybí

Před budovou farní charity v Sokolově nic nenasvědčuje tomu, že by Česko zažívalo největší nárůst cen od devadesátých let a s ním i prudké snížení životní úrovně velké části obyvatel. Ve frontě tu stojí notoricky známé tváře, tedy alespoň podle Stanislava Beneše, dlouhovlasého muže v kožené bundě, který tu už tři roky každou středu odpoledne vydává balíčky potřebným. Jsou tu romské rodiny s mnoha dětmi, které si chodí pro oblečení, a přichází také stálá skvadra osmi bezdomovců, co tu dostanou igelitku s konzervou, toustovým chlebem a několika dalšími potravinami. Beneš si ale všiml, že od počátku roku přibylo matek s dětmi. „Začali chodit i bílí, to dřív nebývalo,“ říká Beneš.

Tak co to bude dneska? (Stanislav Beneš v šatníku sokolovské farní charity) • Autor: Milan Jaroš
Tak co to bude dneska? (Stanislav Beneš v šatníku sokolovské farní charity) • Autor: Milan Jaroš

V místním azylovém domě, který lidem v bytové nouzi poskytuje dočasné přístřeší, nově příchozí klienty v souvislosti s vlnou zdražování zatím nevidí. A ani v dluhové poradně provozované místní organizací Pomoc v nouzi nezaznamenávají nárůst zájmu o pomoc v souvislosti se současnou krizí. „Lidé řeší spíše dluhy z minulosti, které s dnešní inflací nesouvisejí,“ říká pracovnice Pomoci v nouzi Pavla Jezberová. Klienty v exekucích a v dluzích však zdražování také ovlivňuje – za velmi nízkou finanční částku životního minima, kterou jim exekutoři podle zákona nesmí vzít, si toho kvůli růstu cen koupí stále méně.

Dluhovou poradnu v uplynulých dnech navštívila také paní Eva, vdova a důchodkyně těsně před sedmdesátkou, žijící sama v bytě Sokolově. Eva je příkladem člověka, který si kvůli chybnému rozhodnutí v minulosti udělal dluh, teď ho musí ze svého důchodu splácet a do toho sleduje enormně rostoucí ceny potravin, jichž si může dovolit kupovat stále méně. Se svým důchodem by přitom za normálních okolností celkem vyšla: dostává 14 400, ze kterých zaplatí jen něco přes šest tisíc za byt. Z většiny ze zbylých osmi tisíc ale musí splácet půjčku a nakupovat jídlo, což znamenalo, že se v posledních měsících musela výrazně uskrovnit. Snídani Eva vynechává, k obědu si dělá zpravidla polévku, většinou vývar z levného kuřecího masa, anebo si usmaží plátek vepřového. Večeři vynechává úplně. Když na ni během dne přijde hlad, dá si prý rohlík s náhražkou másla. To opravdové kvůli vysoké ceně kupovat přestala. „Naše máslo jsem měla hrozně ráda,“ povzdechne si. Přestala kupovat také chleba, který výrazně zdražil, stejně jako olej, místo kterého si na smažení kupuje sádlo. Na jednom ale paní Eva nešetří – na cigaretách. „Syn mi říká, ať přestanu, ale když kouříte od patnácti, tak to nejde tak jednoduše,“ říká důchodkyně. Právě syn žijící v zahraničí matku finančně podporuje, aby měla na jídlo.

Paní Eva je kvůli své životní situaci naštvaná hlavně na politiky. „Stydím se, že si nemůžu koupit ani plátek hovězího, zatímco politici vydělávají stovky tisíc,“ říká rozhořčeně. Politikům paní Eva také vyčítá, že podporují Ukrajince, zatímco problémy lidí, jako je ona, podle ní ignorují. A její nevraživost se týká i samotných Ukrajinců. „Viděla jsem video, jak vyhazují darované jídlo, že jim nechutná, není jim dost dobré,“ říká paní Eva. Námitka, že šlo o známou a později jako lež odhalenou dezinformaci, paní nepřesvědčí. Dál si stěžuje, že Ukrajinci mají dopravu zdarma a dostanou každý pět tisíc, kdežto ona jako důchodkyně musí za jízdné platit. Paní Eva nakonec uznává, že lidem utíkajícím před válkou je potřeba pomoct, vláda by ale měla více pomoci také chudým Čechům – a to prý nedělá. Když ale přijde řeč na to, že vláda Petra Fialy přijala několik opatření na pomoc českým rodinám s dětmi, paní Eva je překvapená. „O tom jsem nevěděla,“ říká.

Sporná pětitisícovka

Opatřením Fialova kabinetu, které v uplynulém týdnu přitáhlo největší pozornost novinářů, byla slíbená pětitisícovka za každé dítě pro rodiny, jejichž čistý roční příjem nepřesahuje milion korun. Tohle opatření zaskočilo většinu odborníků tím, že je na dosud konzervativní kabinet poměrně štědré. Zároveň ale velmi plošné, což kabinet prozatím odmítal s tím, že právě plošná opatření dál zvedají inflaci. Expert z Člověka v tísni Daniel Hůle upozornil, že vzhledem k tomu, že příjem do milionu má většina domácností, na dávku dosáhnou i ti, kteří ji nepotřebují. Ministerstvo sociálních věcí ale spočítalo, že půjde jen o asi milion domácností.

S tím souhlasí i sociolog Daniel Prokop z PAQ Research. „Přijde mi to jako luxusní a zbytečně drahé opatření,“ říká. Kritici si rozhodnutí vysvětlují tím, že vláda chtěla udělat něco viditelného a reagovat na kritiku opozice v čele s Andrejem Babišem, že nechává „naše lidi“ ve štychu. Mnohem větší smysl by však podle sociologa dávalo dát klidně i deset tisíc domácnostem s příjmem do půl milionu korun a neomezovat to jen na rodiče, nýbrž dát třeba i důchodcům. „Pak by se pomoc spíš dostala k těm skutečně potřebným a byla by v součtu i levnější,“ myslí si Prokop. Ekonomka z Raiffeisenbank a premiérova poradkyně Helena Horská ale opatření hájí s tím, že cílem vlády bylo poskytnout domácnostem bez finančních rezerv rychlou a jednoduchou dávku v době, kdy jsou úřady vydávající jiné dávky kvůli uprchlické krizi přetížené. „Myslím, že pokud chceme co nejrychleji pomoct, dává mi to smysl,“ říká Horská. „Je to cílené a není to plošné. Nebude to tolik rozpočtově náročné a zároveň to pomůže těm, kteří pomoc potřebují.“

Dalším viditelným vládním opatřením na pomoc nízkopříjmovým skupinám je zvýšení maximálního možného rodičovského příspěvku, který si rodič může za měsíc vybrat – místo 10 tisíc teď půjde měsíčně dostat 13 tisíc. „To chválím, mohlo to být klidně i 15 tisíc,“ říká Prokop. Ten by v současné situaci také doporučoval rozšířit počet lidí, kteří mají nárok na státní příspěvek na bydlení. Vláda přijala i další opatření směrem k nejzranitelnějším částem populace, například zvýšila tzv. existenční a životní minimum o deset procent. Z částky životního minima se přitom odvíjí výpočet dalších sociálních dávek. Podle odborníků je to vítaná změna, zvýšení ale mělo být vyšší, protože desetiprocentní zvednutí nepokryje ani výši inflace, jež se letos vyšplhala na 12 procent.

Zpráva o pětitisícovce za každé dítě v médiích rezonovala natolik, že se na konci týdne dostala i ke kuchařce Petře z Karlových Varů. Pokud ji vláda opravdu začne vyplácet, matka tří dětí by měla mít nárok na 15 tisíc korun. Petra se ale z opatrnosti informaci zatím raději zdráhá věřit. „Bojím se, že tam nakonec bude nějaký háček a já se k tomu nedostanu,“ říká s tím, že k politikům nemá velkou důvěru, ačkoli k volbám pravidelně chodí. Kdyby ale 15 tisíc k dobru dostala, nad tím, co by s nimi udělala, ani chvíli neváhá. „Uložila bych je stranou pro strýčka příhodu,“ říká do telefonu.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 18/2022 pod titulkem Když není na jídlo