(Ne)normální dětství
V čem se náš pohled na děti a jejich výchovu liší od přístupu jiných společností
Dítě bylo malé a na hlavě nemělo téměř žádné vlasy. Lid Aché cítil jen malou náklonnost k dětem, které se narodily plešaté. Žádná žena nechtěla chovat miminko, zatímco by se matka zotavovala z porodu. Žádný muž se nenabídl, že přeřízne pupeční šňůru. Znamení byla jasná, a tak stačil jediný návrh, aby se věc vyřešila. „Pohřbi dítě,“ řekl starší muž matce. „Jeho otec zemřel a tvůj současný manžel ho nechce.“
Brzy poté si Achéové sbalili věci a vydali se na další cestu. Čerstvá rodička byla unavená, ale nemusela nic nést, takže mohla s ostatními bez problémů držet krok.
Z předmětu člověkem
Příběh pochází z knihy Davida Lancyho The Anthropology of Childhood: Cherubs, Chattel, Changelings (Antropologie dětství: andílci, otroci, podvrženci), které se letos dostalo již třetího vydání. Profesor antropologie z Utažské státní univerzity v ní shrnuje nejen desítky let svého výzkumu, ale zejména podává vyčerpávající přehled výsledků více než sto let trvajícího antropologického bádání na téma dětství. Za pomoci etnografických a historických příkladů ukazuje, že pohled dnešní západní společnosti na dětství zdaleka není univerzální. Naopak, náš přístup k dětem je z mezikulturního hlediska v mnoha směrech neobvyklý.
Dětský život dnes chápeme jako cennější než život dospělých a většina z nás upřednostňuje potřeby dětí před potřebami ostatních členů rodiny. To je však historická anomálie. Tradičně děti neměly žádnou hodnotu nebo byly vnímány jen jako budoucí pomocníci…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
