Na čtyřsettisícové město dopadají bomby. Děti schované ve sklepích pláčou. Nefunguje elektřina, dodávky tepla, telefonické spojení, potravin je zoufale málo, chybí pitná voda, lékaři v nemocnicích fungují v otřesných podmínkách bez léků a vybavení. Humanitární pomoc selhává, uniknout z blokádou uzavřeného města je takřka nemožné.
Podobné děsivé scény v těchto dnech zažívají obyvatelé ruskou armádou obklíčeného ukrajinského města Mariupol. V hlavách lidí, kteří pamatují začátek devadesátých let, ale tyto obrazy evokují vzpomínky i na jinou válku a město, jež se stalo jejím symbolem. Před 30 lety, 5. dubna 1992, začali srbští vojáci bombardovat hlavní město nově vyhlášeného samostatného státu Bosna a Hercegovina. Boj o Sarajevo trval téměř čtyři roky – přesně 1429 dní – a stal se tak nejdéle trvajícím obléháním v dějinách moderního válečnictví, které předčilo i legendární blokádu Stalingradu za druhé světové války.
Obléhání Sarajeva se od dnešní situace v ukrajinském Mariupolu v mnohém liší, minimálně jednu věc však mají oba konflikty společnou – také tehdy celý svět šokoval prostý fakt, že se na území civilizované Evropy může odehrát tak krvavý masakr s množstvím civilních obětí.
Obléhání Sarajeva začalo krátce poté, co si obyvatelé Bosny a Hercegoviny v březnu 1992 v referendu odhlasovali nezávislost na bývalé Jugoslávii. Kdysi mocná komunistická federace balkánských států se v té době rozpadala a poté, co se z ní během krátké doby odtrhly Slovinsko, Chorvatsko a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
