O vášni a násilí

Píšu ti z těla, které kdysi bývalo tvoje. Tím chci říct, že ti píšu jako syn,“ začíná vypravěč dopis, který si však jeho matka nikdy nepřečte. Dcera vietnamské prostitutky a amerického vojáka nezapadala v rodném Vietnamu ani v Americe. Neumí číst, neumí anglicky, ani vietnamských slov nezná víc než dítě, které chodí do druhé třídy. Jako malá holčička sledovala, jak její škola rukou Američanů lehla popelem. Přesto, nebo možná právě proto, se rozhodl jí napsat. Skutečnost, že se k ní text nejspíš nedostane, mu umožňuje být až drásavě upřímný k ní i k sobě samému. Z naléhavého sdělení se stává rituál a z deníku román.

Ocean Vuong, třiatřicetiletý americký básník vietnamského původu, do svého prozaického debutu otiskl intimní a křehký příběh vyrůstání v imigrantské rodině, ale i objevování vlastní sexuality a významu řeči a jazyka. „Ten večer jsem si slíbil, že už nikdy nebudu mlčet, když budeš potřebovat, abych za tebe mluvil,“ popisuje hlavní hrdina zvaný Pejsek návštěvu řeznictví. On, jeho matka ani babička, obě trpící posttraumatickým syndromem, neuměli vysvětlit, že na vývar, kterým se v chladném zimním večeru plánují zahřát, potřebují hovězí oháňku, a odešli z obchodu s prázdnou. Konec mlčení má ale i další významy: na rozdíl od první generace vietnamských migrantů už hrdina nechce skrývat, kým je, zároveň je kniha i obžalobou současných Spojených států, jež popisuje jako ublíženou společnost se sklonem k rasismu, necitlivosti a třídní separaci. To vše v době vrcholící…