Zařadit zpátečku

Koho překvapuje míra odporu, která se v západních společnostech v posledních letech zvedá proti globalizaci, nedával podle harvardského ekonoma Daniho Rodrika pozor při dějepisu ani při základech ekonomie. V historii to totiž není poprvé, kdy se ukazuje, že globalizace v pokročilém stadiu vyvolává politicky výbušné reakce. Široce otevřená ekonomika sice může prospívat společnosti jako celku, nicméně vyváří i skupiny „poražených“. Když trička vyrábí švadlena v Bangladéši, je sice oblečení levnější, ale domácí šičky přijdou o práci.

V tuto chvíli by měl podle Rodrika do hry vstoupit stát a postarat se o ně – anebo si říci, že se trička budou vyrábět doma, ať kvůli udržení míst, nebo třeba menší klimatické stopě. Řada zemí se však podle něj nad tímto vývojem ani nepozastavila. Od konce minulého století obecné nastavení velelo ke stále většímu otevírání domácích ekonomik a přizpůsobování se jednotným, globálním pravidlům. Robustní sociální stát, ale i zákony dohlížející na ochranu životního prostředí během výroby byly brány jako něco, co v dravém prostředí celosvětové konkurence znevýhodňuje.

Že všechny státy budou směřovat k otevřené globální ekonomice, ideálně s minimem pravidel, bylo podle Rodrika mnohdy vnímáno zcela automaticky. „Někdo říká, že bychom se měli zastavit a nad globalizací přemýšlet. Ale to je…