Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Editorial

Zachrání opozice Česko?

Nouzový stav byl svým způsobem první vážný politický střet, ve kterém hrála opozice klíčovou roli

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
0:00
Přehrávač
Poslechnout článek

Jednu věc vyřiďme hned na úvod. Nikdo, ani Babiš, ani opozice, si nepřeje víc mrtvých s nadějí, že to pro ně bude politicky výhodnější, protože to poškodí konkurenci. Při vší kritičnosti k politické reprezentaci, při všem cynismu, kterému jsme vystaveni, tohle můžeme konstatovat s jistotou. Pochopitelně se ale liší představy, jak situaci řešit. A tyto představy se minulý týden střetly při jednání o prodloužení nouzového stavu.

Vládě se říká vláda, protože má vládnout. Je povinností premiéra sjednat si pro své návrhy podporu ve sněmovně a nese plnou odpovědnost za to, když se mu to nepodaří. Nikdo jiný. Neobstojí argument, že opozice teď cítila příležitost, a tak Babiše kvůli blížícím se volbám potopila. Demokratické opoziční strany u všech předchozích hlasování vysvětlovaly, proč nemohou další nouzový stav podpořit.

Je to podle nich nesystémové, vláda nedodržela slib prosadit zákon, podle kterého by šlo řídit pandemii, nelze kontrolovat výdaje státu a hlavně, opatření kabinetu neřeší řadu klíčových aspektů krize. Babiš stanovisko stran znal měsíce. Situaci ale neřešil, protože vždy z krabičky poslední záchrany vytáhl komunisty, kteří mu na vše kývli. Babiš se tak nebavil s veřejností, opozicí, novináři a výsledek této politiky se ve čtvrtek dostavil. Když komunisté z politických důvodů cukli, neměla vláda hlasy.

Lze věřit tomu, že kabinet byl během sněmovního jednání upřímně zoufalý. Apeloval, jak jen mohl, ale poté co ztratil důvěru veřejnosti, odborníků, přišel i o důvěru poslanců. Vládnutí Andreje Babiše, celý jeho styl v duchu „já jsem král“ selhal. Do toho ho neuvrhla opozice, viníkem je jen Andrej Babiš. Situace by byla jiná, kdyby jeho arogantní způsob vládnutí slavil úspěch, avšak my jsme na tom téměř nejhůře v Evropě, umírá tu rekordní počet lidí, některé nemocnice se hroutí, ale zároveň velká část společnosti nebere situaci vážně. Je proto logické, že opozice říká: musí se něco změnit.

Čtvrteční parlamentní jednání vyjevilo, proč tolik lidí nad vážností situace mává rukou. Až během debaty ve sněmovně kabinet mluvil bez vytáček o katastrofální situaci. Najednou bylo pryč všechno bagatelizování. Zmizely výmluvy na „dopravní nehody“ s covidem a sama vláda hovořila o tom, že lidé tu většinově umírají na covid. Dokonce členové kabinetu říkali, že politici nesou odpovědnost za oběti pandemie. Sice to zmiňovali v souvislosti s budoucností, což je trapné, ale přijali aspoň fakt, že politika státu ovlivňuje počet obětí.

Petr Fiala a Ivan Bartoš měli ve sněmovně silné, přesvědčivé projevy. Ten Bartošův lze řadit mezi to nejlepší, co ve sněmovně za roky zaznělo. Přesto se zdá, že opozice jednu chybu udělala. Těsně před hlasováním o nouzovém stavu mohla vystoupit s tím, že podpoří prodloužení nouzového stavu o čtrnáct dní, ale během nich musí vláda splnit její základní požadavky. Když to neudělá, příště nezvedne ruku ani jeden politik.

Argument opozičních politiků proti takovému nápadu by zněl: tohle se děje už několik měsíců, slyšíme sliby a nic. Situace je ale tentokrát odlišná. Veřejnost je nyní výrazně nervóznější, protože dosud nebyla svědkem tak dramatického jednání politiků v přímém přenosu. Jak už bylo řečeno, kabinet vždy zachránili komunisté, takže se spory zdály symbolické a všichni věděli, že nakonec vládě návrh projde. Tohle byl svým způsobem první vážný politický střet, ve kterém hrála opozice klíčovou roli.

Zdá se, že v této nové pozici bude stále častěji. KSČM a SPD už myslí na volby, evidentně vsadily na voliče odmítající protipandemická opatření. Demokratická opozice tak bude muset převzít odpovědnost a zachránit republiku. To opravdu není přehnané tvrzení.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].