Tohle není pro každého

Když člověk přijíždí po silnici do Jeseníků, majestát hory Vysoká hole bývá dobře vidět už zdálky. Holý, zaoblený hřbet vyčnívající nad hranici lesa je v zimě pokrytý sněhem, který se v tamní nadmořské výšce kolem 1400 metrů drží až do jara. V lednovém dopoledni je tu mimořádně nevlídno: teplota minus devět stupňů, prudký vítr a mlha, v níž je vidět sotva na pár desítek metrů. Zasněžená náhorní plošina je takřka liduprázdná a oživuje ji pouze osamělý muž na běžkách. Martin Sobala z CHKO Jeseníky právě provádí obhlídku terénu. Předpověď počasí hlásí, že se už brzy vyčasí, a Sobala očekává příliv lidí. Bílá pláň s pohlednicovými výhledy na okolní kopce odjakživa přitahovala běžkaře a pěší turisty, v poslední době sem ale čím dál častěji míří ještě jiný druh návštěvníků. „Přibývá skialpinistů, kteří sjíždějí mimo stezky do volné přírody a tím porušují zákon,“ říká Sobala, který dohlíží na to, aby lidé neopouštěli vyznačené cesty.

Na zasněžené pláni je ostatně i dnes vidět mnoho stop od lyží směřujících k jejímu okraji, kde oblá náhorní plošina padá prudce dolů do strmé skalnaté úžlabiny zvané Velký kotel. Kromě toho, že jde o přísně chráněnou rezervaci, je to také jeden z mála smrtelně nebezpečných lavinových svahů v Česku. Právě toto místo skialpinisty a snowboardisty neodolatelně přitahuje. V místech, kde se placatý hřbet začíná svažovat prudce dolů, jsou vidět kovové žluté cedule varující před lavinovým nebezpečím. Podle Sobaly ale příliš účinné nejsou, protože v kotli je rok od roku více rušno. A letošní rok se prý v tomto ohledu vymyká dosavadnímu měřítku. „Něco takového tu nepamatuji. Dříve to byli jednotlivci, letos ale kotlem sjíždějí desítky lidí za den,“ říká ochránce.