Daniel Kretinsky
Jednou budu globální. (Daniel Křetínský, 2014) • Autor: Milan Jaroš

Text je součástí výběru top článků roku 2021. Při této příležitosti ho odemykáme. Pokud vás zaujal a chcete podpořit nezávislou novinařinu, budeme rádi, když se stanete naším předplatitelem.


Reklama
Reklama

Lužická jezera jsou kouzelné místo na kratší dovolenou. Písčité pláže, hustá síť nových cyklostezek, svérázná východoněmecká kuchyně – to vše jen hodinu jízdy za Drážďany.

Pro návštěvníky z Česka je tu navíc ještě jedna speciální, skoro „domácká“ spojitost. Lužice je spjatá s dlouholetou tradicí dobývání uhlí, což je odvětví, které tu má dnes v rukou Daniel Křetínský, nejmladší a svým způsobem i nejzáhadnější z českých topmiliardářů.

Doma je známý hlavně jako majitel fotbalové Sparty nebo deníku Blesk, což jsou sice v rámci Česka silné značky, ale ekonomickou velikostí nijak gigantické. Až průjezd německou krajinou, kde vedle sympaticky zrekultivovaných revírů lze vidět i velké plochy s pokračující těžbou a naplno kouřící komíny velkých elektráren, umožňuje lépe pochopit, jak a čím brněnský učeň Petra Kellnera proniká mezi nejbohatší lidi světa.

Křetínský je dnes – mimo jiné – jedním z největších výrobců elektřiny v Německu. Vedle toho drží klíčové pozice ve slovenském plynárenství, skoro poloviční podíl v nadnárodním obchodním řetězci Makro, akcie britské pošty nebo francouzského deníku Le Monde. Posledním překvapením je čerstvě avizovaný nákup podílu v londýnském fotbalovém klubu West Ham United, který má letos v nejlepší soutěži světa mimořádně dobrou sezonu.

Zdá se, že tento vlivný – a v mnoha ohledech stále záhadný – Čech vstupuje už poněkolikáté ve svém podnikání o stupeň výš.

Jistota trojnásobku

Křetínského začátky vypadají jako nekomplikovaná přímočará cesta ambiciózního mladého muže z elitní brněnské rodiny, jemuž přála doba a okolnosti.

Vedle matky – bývalé ústavní soudkyně – má Křetínský dva otce. Jeho biologický tatínek vedl katedru programování, nevlastní otec je malíř a fotograf. V profilu, který o Křetínském vydal v létě německý Der Spiegel, lze najít vzpomínku na oba. Na studiích si vyrobil počítačový program vyhodnocující data o podnicích směřujících do kuponové privatizace a od nevlastního otce si na nákupy akcií půjčil. Vydělal trojnásobek, skoro 100 tisíc korun, což stačilo na auto a dovolenou.

Křetínský má bakalářský titul z politologie a doktorát z práv. V Brně už měl narýsovanou kariéru koncipienta v advokátní kanceláři Gottweis & Partner, jeho kariéra ale nakonec nabrala jiný směr. Důležitou osobou v této odbočce byl finančník Dušan Palcr, v budoucnu jeden z topmanažerů česko-slovenské investiční skupiny J&T. Jejich společné začátky jsou obvykle popisovány tak, že Palcr pro J&T hledal lidi a Křetínský ho oslnil svou pracovitostí, ambicemi a hbitým intelektem. Realita byla každopádně poněkud prozaičtější: jak Respektu popsal společný známý Křetínského a Palcra, seznámily je prostě jejich tehdejší partnerky, které se jako spolužačky dobře znaly.

O šest let starší Palcr byl kariérně napřed a po krátkém angažmá v bankovním dohledu České národní banky nastoupil do J&T. Už tehdy – koncem devadesátých let – patřila tato společnost mezi takzvané dravé investiční skupiny, které se nebály využít divoké poprivatizační doby k riskantním, ne vždy průhledným, ale často až neuvěřitelně výnosným obchodům. Dnes už Křetínský s českými médii nemluví (jeho lidé to odůvodňují zaneprázdněností a malým významem zdejšího trhu), nicméně v dřívějších rozhovorech často opakoval, že v J&T začínal jako obyčejný makléř s hubeným platem 22 tisíc korun hrubého. Ale že neváhal, protože správně pochopil příležitost dostat se blízko k lukrativním investičním operacím.

Pro ilustraci několikrát zmiňoval případ severočeského výrobce prezervativů Vulkan. Akcionářská struktura byla podobně jako u tisíců jiných perspektivních firem po kuponové privatizaci rozdrobena mezi víc držitelů malých, ne tak cenných podílů. Cílem bylo získat majoritu a podnik ovládnout, což se v tomto případě povedlo právě finančníkům z J&T. Když do firmy poté nastoupili, bez rozpaků ji převrátili naruby tak, aby majetek co nejrychleji vytěžili. Dovoz latexu z Asie vyhodnotili jako ztrátové a zbytečné převážení těžké a levné suroviny (tvořené z velké části vodou), navíc do míst, kde byly vyšší mzdové náklady. A tak výrobu přesunuli do Asie, zvučnou značku Primeros prodali německým konkurentům, areál rozprodali – a ze vstupní investice 20 milionů na konci bylo sedmkrát víc.

Křetínského tehdejší kolegové – třeba známý minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr – ho líčí jako výjimečně bystrého a pracovitého člověka, který v de facto rodinné investiční firmě brzy vyrostl až nahoru. I Křetínský svou rychlou proměnu ze zaměstnance v partnera líčí jako logický vývoj, kdy odpracoval víc úspěšných případů à la Vulkan a začal si říkat nejdřív o provize z vydělaných částek a časem o podíl v banku celé firmy.

Roman, Fico, Topolánek

Šéf J&T Patrik Tkáč v rozhovoru pro Forbes popsal Křetínského jako nenahraditelnou postavu, která si svoje postavení dobře uvědomuje – což Tkáč ilustroval mimo jiné zmínkou o tom, že mu mladý talent bez rozpaků zasedne při společné cestě autem jeho sedačku.

Krátce po třicítce se Křetínský stal společníkem a vlastním šéfem v nově vytvořené energetické divizi, kam vedle peněz J&T získal i vklad od největšího tuzemského privátního investora té doby Petra Kellnera. K němu se dostal přes svého švagra a tehdejšího blízkého Kellnerova spolupracovníka Martina Štefunka a přes Kellnerova dalšího společníka Jiřího Šmejce, s nímž se přátelí i podniká – dnes společně mají třeba turistický rezort na Maledivách. A mimochodem – Křetínský nyní žije s Kellnerovou dcerou Annou.

První pokusy o vstup do velké energetiky nevycházely. Křetínský spolu s J&T neúspěšně usiloval o koupi Severočeských dolů, OKD nebo Mostecké uhelné. To vše se tou dobou jevilo jako velká sousta. Dnes je Křetínského Energetický a průmyslový holding (EPH) obří firmou s podíly v Německu, Británii či Itálii. Jak se tato metamorfóza povedla?

Legenda o tom, jak celou tuhle operaci poháněl hbitý mozek a pracovitost finančníků nového typu, nezatažených do kontroverzí devadesátkových privatizačních kauz, není tak docela úplná. Energetika je všude na světě odvětví silně spjaté se státem a politikou, což platilo i v příběhu EPH, kde důležitou ingrediencí úspěchu byla podle všech dostupných zvěstí i schopnost navázat produktivní a výhodné vztahy s vlivnými lidmi.

Dobrou ukázkou jsou operace prováděné v začátcích EPH s tehdy ještě mnohem větším, většinově státním kolosem ČEZ. Z nich – jak se vždy ukázalo až s odstupem času – měl prospěch hlavně Křetínský. Zpětně vzato jde o zásadní transakce, které mu otevřely cestu vzhůru. Největší a mnohokrát popsanou kauzou byl společný vstup do německých uhelných dolů Mibrag. ČEZ koupi financoval a v Německu ji zastřešil i solidní pověstí většinově státní firmy. Vzápětí ale ze společné a výnosné transakce ČEZ nepochopitelně vycouval a svůj podíl výhodně prodal Křetínskému. K případu existuje 63stránkový policejní spis, zpracovaný před šesti lety Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, který prověřoval vznik škody pro ČEZ z titulu „bezdůvodného obohacení obchodních partnerů“. Detektivové však případ odložili – s odůvodněním, že ČEZ na akci neprodělal, ale vydělal, a i když možná mohl vydělat víc, na trestní proces je to málo. Ač přímou souvislost všichni zúčastnění vehementně popírají, nejdůležitější kroky v tomto případu ČEZ podnikal v době, kdy byl předsedou vlády Mirek Topolánek z ODS – stejný Topolánek, který po odchodu z politiky dostal od EPH místo v managementu jeho slovenské plynařské firmy Eustream a na serveru Info.cz, který spadá pod Křetínského mediální dům CNC, má vlastní pořad.

Nebál se velkých čísel ani politiků, šel proti proudu a měl štěstí.

Tweetni to

Jinou obří trefou, z níž je dodnes i jedna z nejvýnosnějších částí Křetínského impéria, bylo převzetí slovenského plynárenství. Postupně zde – mimo jiné díky dobrým politickým konexím slovenských partnerů J&T – vstoupil do společnosti spravující plynovou infrastrukturu SPP Infrastructure, dodavatele elektrické energie a plynu Stredoslovenské energetiky (SSE) a výrobce elektrické energie Slovenské elektrárne. Pozdější plán zbavení se akcií SPP provázely kontroverze, když v roce 2013 vyšlo za vlády Roberta Fica najevo, že vládní materiál, který nastavoval podmínky odprodeje 49procentního podílu vládě – obchod v té době výhodný pro J&T –, mohli připravovat místo ministerských úředníků právníci J&T (její jméno figurovalo ve vlastnostech „vládní“ elektronické verze dokumentu). „Dnes vládní materiály nedělá vláda Roberta Fica, ale finanční skupina J&T,“ glosoval to opoziční politik Daniel Lipšic. Žádné nezákonné jednání jako korupce se nicméně neprokázalo, rozsah úspěchu EPH a J&T v rámci operací se slovenským státem je ale v každém případě zarážející. Politický modus operandi připustil i Tkáč, když v debatním pořadu Slovenské televize Pod lampou prohlásil, že se s vládními politiky pravidelně setkává, a je normální, že zasahuje také do tvorby zákonů. Vedle toho na adresu politiků poznamenal: „Můžete s nimi prostě nedělat, ale potom nemůžete být velcí.“

Elektrárna Schwarze Pumpe a důl Welzow-Süd, Německo
Čím déle, tím lépe. (Elektrárna Schwarze Pumpe v německé Lužici) • Autor: Matěj Stránský

Jako úspěšný politický obchod se jeví i nákupy v dovolenkové krajině v německé Lužici. Křetínský tu spolu s Petrem Kellnerem získal v roce 2016 od švédské firmy Vattenfall firmu LEAG provozující zbytek fungujících dolů a čtyři elektrárny. Podle investigativních článků německého Spiegelu z letošního léta prodeji hodně pomohly přímluvy východoněmeckých politiků, kteří nové investory potřebovali kvůli udržení pracovních míst, a proto Křetínskému s Kellnerem kývli na vstřícnější režim ohledně povinných plateb za rekultivaci krajiny. Výsledkem podle Spiegelu může být, že zahlazování běžících či nedávno opuštěných lomů nakonec budou muset zaplatit němečtí daňoví poplatníci místo těžařů – anebo že si těžaři, tedy Křetínský, budou vynucovat odklady uhelného útlumu, aby na rekultivaci snáz vydělali. „Rádi by pokračovali v těžbě, aby dokázali vytvořit potřebné finanční rezervy. Ale podle mě je tvorba těchto rezerv jen záminkou, aby těžba běžela dál,“ obává se členka německé vládní uhelné komise Hannelore Wodtke, která jako zastupitelka v městečku Welzow na okraji jednoho z funkčních ložisek usiluje o to, aby těžba naopak co nejdříve skončila. Souvislost mezi délkou těžby a financemi na rekultivace připustil dříve i Křetínský, zároveň ale jeho firmy opakovaně v Německu vydávají stanoviska o tom, že svoje zákonné závazky ohledně rekultivace rozhodně splní.

Lehman Brothers a Fukušima

Křetínský se v roce 2017 propracoval do žebříčku nejbohatších lidí světa magazínu Forbes, kde u jeho jména nyní figuruje odhad jmění 3,9 miliardy dolarů. Tato částka se odvíjí od odhadu hodnoty akciových podílů v jeho jednotlivých firmách. U většiny z nich je takový odhad hodně ošemetný kvůli nepřehledné struktuře a velkému zadlužení (EPH loni vykazoval dluh přes šest miliard eur), každopádně v žebříčku Forbesu to momentálně stačí na 705. příčku mezi nejbohatšími lidmi světa a čtvrtou příčku v Česku.

Tu chce Křetínský doplnit tím, co mu ve spletenci více než stovky firem oproti jiným, často i chudším boháčům chybí. V listopadu si nechal zapsat do obchodního rejstříku nový podnik jménem Nadace EP Corporate Group. Podrobnosti včetně jejího zaměření mají být teprve zveřejněny, podle mluvčího skupiny a člena správní rady Daniela Častvaje ale nadace bude mít „ambici být největší v ČR“ – v období příštích deseti let pro ni podle Častvaje počítá Křetínský s částkou 2,5 miliardy korun.

Křetínského podnikatelský vzestup je tak rychlý, že zařídit ho jen přes vztahy s politiky by šlo těžko. Je proto třeba hledat i jiné ingredience. Když se na ně Respekt ptal jiných českých miliardářů, jednou z odpovědí bylo, že Křetínský – alias „Křéťa“ – se „nikdy nebál velkých čísel“ a že pokud jde o velké úvěry, „banky s ním už jednou nasedly na letadlovou loď a musí v jízdě pokračovat“. Jinými slovy – jakmile mu jednou začaly ve velkém půjčovat, těžko se mohou stáhnout a svůj vklad ohrozit, a tak raději pokračují, a to i v případě, kdy by se Křetínského nekonečné nákupy jevily někomu jako velké riskantní letadlo.

Velké zadlužení je však podle Častvaje jen optický klam, nad kterým není potřeba se pozastavovat, protože v relaci k velikosti a zisku ovládaných firem není nijak neobvyklé a navíc se v posledních letech snižuje.

Ne všechny transakce klapnou. Letos Křetínský musel pod tlakem nepříznivých výsledků vycouvat z polského dolu Silesia, zadrhl se mu i pokus získat kontrolu v obchodech Makro, ke které ho ostatní akcionáři nechtějí pustit. Na odporu novinářů ztroskotal i záměr ovládnout deník Le Monde, kde má Křetínský stále jen desetinový podíl.

Úspěšné obchody ale mají převahu, za čímž je podle jeho kolegů a konkurentů také odvaha jít proti proudu a v některých případech i neuvěřitelné štěstí. Do těchto přihrádek se nejčastěji řadí investice do uhelných zdrojů, jež byly v Evropě už před lety považované kvůli tlaku na pročištění energetiky za přežitek – vývoj ovšem ukázal opak, k čemuž přispěly i zcela nepředvídatelné události jako jaderná havárie v japonské Fukušimě a následné rozhodnutí utlumit v Německu výrobu z jádra, což zajistilo tamním uhelným provozům další roky života. Štěstím svého druhu byl pro Křetínského i pád Lehman Brothers a následná dekáda levných peněz, která mu pro jeho jízdu na dluh přišla velmi vhod. Jako odvážná kategorie investic proti proudu se jeví loňské Křetínského nákupy velkých akciových balíků v obchodních značkách Foot Locker nebo Macy’s – v době, kdy kvůli lockdownům prodejny musely zavřít a akcie se propadly, do nich Křetínský investoval miliardy a v řádu měsíců poté vydělal desítky procent.

Fotbal podruhé

Za překvapivou investici lze brát i poslední koupi 27procentního podílu ve fotbalovém klubu West Ham United. Nákup Křetínského vyjde na víc než pět miliard korun a díky tomuto výdaji se stane druhým největším akcionářem klubu.

Vzhledem k notoricky slabým výsledkům pražské Sparty je další investice do fotbalu překvapivá. Ale může jít také o snahu začít znovu od podlahy nebo si spravit chuť. V Británii má nyní Křetínský přezdívku „česká sfinga“. Tahle nálepka je v ostrovním tisku spojována s jeho chladnými pokerovými rysy, kdy navenek nedává příliš znát, co chce, co prožívá, ani z čeho má radost. Brvou nehnul ani předminulý týden v ředitelské lóži West Hamu, kdy jeho nový klub vyhrál 3:2 nad Liverpoolem a posunul se na třetí místo anglické Premier League.

Od Sparty Praha, kterou pro J&T koupil v roce 2004, se velkých úspěchů za 17 let nedočkal. V zisku byla jen třikrát, v sezoně 2020/2021 vykázala ztrátu 315 milionů korun, o rok dřív to bylo skoro půl miliardy; a stejné to bylo i se sportovními výkony: kdysi slavný a všemi opěvovaný vítěz domácí ligy už roky zaostává za jinými. Je to přitom zajímavý paradox, proč když se Křetínskému tak daří v byznysu, mu to ve sportu zatím nešlo?

14E_Martin Sidorják_ČTK_Profimedia
V Tokiu za sportem. Daniel Křetínský se šéfem olympijského výboru Jiřím Kejvalem, Annou Kellnerovou (zcela vpravo) a její matkou Renátou. • Autor: Profimedia

Znalci sportovního prostředí nejčastěji popisují, že miliardář s velkým egem má opakovaně tendenci se do nejmenších detailů plést trenérům do jejich práce. Kolují historky o tom, že jim radí, kdo má nastoupit, nebo jim o přestávce posílá svoje tipy, koho vystřídat. A to ne každý vydrží. Ve Spartě se tak střídají lidé, klub jde ode zdi ke zdi a mění strategie. To, co mu funguje v byznysu – nečekané rozhodnutí, rychlý nákup a prodej, osobní živelné řízení –, tak naopak na trávníku viditelně drhne.

Měřeno penězi to nicméně Křetínského nemusí tolik trápit, Sparta pro něj doteď mohla fungovat spíše jako jakási hračka, ztrátu si mohl dovolit. Lidé z J&T dříve otevřeně mluvili také o tom, že vlastnictví fotbalového klubu je vstupenkou k otevírání dalšího byznysu, tak aby se hlavně partneři z východu měli čeho chytit, když si měli značku J&T s něčím známým spojit. Podobně to platí i nyní pro úspěšný West Ham. „Křetínského impérium je tak rozsáhlé a na mapě tak situované, že pro svého šéfa přestává být zajímavé a efektivní řídit ho z Prahy. Přirozenou křižovatkou obchodníků s čímkoli je samozřejmě Londýn. A ten, kdo chce zcela jednoznačně předvést, že je perspektivní, tomu se nabízí možnost stát se absolutně nepřehlédnutelným, když akcionářsky vstoupí do některého z klubů extrémně sledované Premier League,“ říká fotbalový expert, novinář Seznam Zpráv Luděk Mádl. „Samotný klub není pro vlastníky nejdůležitější položkou z hlediska obratu, vstupem do Premier League se ale stávají globálně známými, z hlediska obchodních partnerů se jim otevírají zcela nové možnosti.“

Faktem je, že Křetínského byznysové plány už dávno překračují hranice jeho rodné země, přičemž jeho apetit pořád roste. Jak to stručně shrnuje francouzský novinář Jérôme Lefilliâtre a autor Křetínského biografie: „Myslím, že jeho hlavním cílem v tuto chvíli je stát se jedním z předních byznysových lídrů v západní Evropě.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte