Mezi snem a skutečností

Je v tom něco symbolického. Minulý klimatický summit OSN v roce 2019 se měl původně konat v Brazílii, ale tamní prezident Jair Bolsonaro to zatrhl. Náhradním plánem bylo Chile, kde ale vypukly celonárodní protesty kvůli zdražování a sociální nerovnosti. Nakonec se hostitelem stal Madrid. O tři měsíce později se tamní konferenční centrum změnilo v obří koronavirovou nemocnici a loni se každoroční klimatický summit, plánovaný do skotského Glasgow, kvůli covidu odsunul do budoucna. Epidemie odvedla pozornost jinam a v poslední době dramaticky stouply ceny energií, což klimatické debatě také nepomáhá. Svět je jako zaneprázdněný člověk, který se snaží soustředit na vážný dlouhodobý problém, ale každodenní potíže mu to nedovolí.

Summit v Glasgow, který po loňském odkladu začíná 31. října, měl ukázat, zda je globální klimatická dohoda uzavřená v roce 2015 v Paříži nástrojem k boji se změnami podnebí, či spíše jevištěm, na kterém probíhají okázalá jednání s nevelkým dopadem na situaci v reálném světě. Dobrovolné závazky ke snižování emisí, které státy předložily, totiž ke splnění cílů z Paříže nestačí. Čekalo se, že nejpozději summit v Glasgow mezeru překlene.

K tomu ovšem nedojde. Austrálie, Indonésie, Mexiko či Brazílie žádné zpřísnění svých závazků nenabídly, nebo dokonce předložily plány, které jsou ještě horší než ty původní. Čína, největší producent emisí, těsně před summitem v podstatě jen potvrdila svoji dřívější, byť poměrně ambiciózní strategii. Evropa i USA svůj…