Benátky, město zamilovaných. Město, kde se každý rok střídá bienále umění a architektury. Město, které nevědomky vypudilo Banksyho a teď možná lituje. A taky město, kde jsem náhodou narazila na umělecký tandem – italského malíře a jeho ženu Francouzku, sklářskou designérku vyrábějící nádherné interiérové doplňky z benátského skla.
Podzim je na spadnutí a na Benátky se snáší mlžný opar. Procházka kolem vody najednou dostává úplně jiný náboj. V dáli vidím hřbitov San Michele, místo, kde odpočívá Igor Stravinskij a básník Ezra Pound. Celý den prší. Rozhodnu se schovat do Caffè Florian na náměstí San Marco. Kavárna je známá jako symbol a paměť benátské společnosti 18. století, kam svého času chodívaly persony jako Carlo Goldoni či Casanova.
A je po dešti. Vydávám se do téměř identických úzkých uliček. V momentě, kdy mě napadne, že nejspíš chodím pořád dokola, narazím na nenápadný antikvariát, který tam před chvílí určitě nebyl. Výloha láká šperky s duší starých časů a knihami, které už prošly rukama mnoha čtenářů. Jaké asi měli osudy? Žije ještě některý z nich?
Vejdu dovnitř a zpoza hromady rozličných předmětů na mě vykoukne šedivá hlava vousatého pána. Takhle nějak jsem si představovala pohádkového dědečka. Jmenuje se Giorgio Mion. Povídáme si asi hodinu a když zjistí, že se domluvím francouzsky, požádá mě o strpení a někam volá. Po krátkém hovoru položí telefon, usměje se a řekne: „Pojď, někoho ti ukážu.“ Vyjdeme před obchod a on pokývne směrem naproti na prosklenou galerii s obrazy. Při rychlém zmapování zaznamenám portrét papeže, Sophie Loren a nespočtu barevných výtvorů z benátského skla. Ukázalo se, že obrazy maloval přímo on a předměty ze skla, tedy převážně originální lampy, vyrábí jeho žena – šarmantní Pařížanka Silvia Finiels.
Vystudovala módní styling a textilní tisk, pracovala pro Thierryho Muglera a dělala kostymérku v prestižní Opéra Comigue. Do Benátek se rozjela v roce 1987, kde potkala svého muže Giorgia. V roce 2007 spolu založili uměleckou galerii ve čtvrti San Polo.
Na Benátkách miluje, že jsou tam všichni jako jedna rodina. Lidé jsou si blíž a jsou celkově vřelejší. Ke sklu se dostala díky Giorgiovi. Jeho známí mu pravidelně nabízeli věci zvláštní, hodně staré. Mezi nimi byly i skleněné předměty ze sedmdesátých let vyrobené největšími sklářskými umělci. Ačkoli Silvii přišlo sklo zprvu příliš chladné a bez elegance, časem objevila jeho rozličné formy i neobvyklé barvy. Sklo se ukázalo jako hodně rafinovaný materiál. Postupně začala spolupracovat s uměleckými skláři a dala tak život svým návrhům na papíře. Dnes vyrábí zejména lampy, které zdobí luxusní benátské hotely.
Svoji dílnu má na ostrově Murano, kde se se sklem pracuje už od 10. století. Historicky to bylo kvůli lepší ochraně tajemství výroby a taky kvůli bezpečnosti – hrozí nebezpečí požárů. Silvie pravidelně vystavuje kolekce na milánském design weeku, měla výstavu v Muzeu skla Murano i na prestižním mezinárodním festivalu skla Venice Glass Week a Venice Design Week. Od roku 2007 tvoří pod svou značkou Aventurina Design.
Autorka je publicistka.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
