Plyn jako zbraň
Rusko vždy využívalo své nerostné suroviny jako zdroj svého bohatství – ale i jako prostředek nátlaku na jiné státy. Jak hledět historickou optikou na rodící se plynovou krizi?
Kontroverzní plynovod Nord Stream 2, spojující přes Baltské moře Rusko s Německem, je téměř před zprovozněním a již stačil rozvadit Berlín s některými státy Evropské unie i s USA. Stalo se to v situaci, kdy se z původně „doplňkového“ zemního plynu stala klíčová energetická komodita, jejíž ceny momentálně stoupají k rekordním hodnotám. Nejen v evropském energetickém mixu má plyn pomoci nahradit uhlí, vykrýt zatím chybějící podíl obnovitelných zdrojů a stát se přechodným palivem na cestě k uhlíkové neutralitě.
Otázka proto je, zda Rusko bude ještě více hrát s plynem jako svojí trumfovou kartou v zahraničněpolitických sporech. Vracejí se „sovětské časy“, kdy byla Moskva na jedné straně ochotna zapomenout na ideologii a za úvěry i tvrdou měnu prodávat na Západ ropu a plyn, a zároveň své energetické suroviny využívat jako nátlakový nástroj především vůči menším nekomunistickým státům?
Lekce Kavkaz
Základ obchodního modelu mezi Západem a Ruskem – obilí, dřevo či ropu výměnou za tvrdou měnu, technologie a přístup k zahraničním trhům – byl položen již na přelomu 19. a 20. století a bolševici na něj po roce 1917 jen navázali. Postupně začali na světový trh především z kaspického regionu dodávat svoji levnou ropu, které, přes odpor západních ropných společností, nemohly některé země odolat. K roku 1930 sovětská ropa tvořila 15 procent západoevropské spotřeby, přičemž dvě třetiny sovětského exportu odebíraly Velká Británie, Itálie, Německo, Francie a Španělsko.
Rozvoj…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
