Jedním z častých prohřešků vůči spisovné češtině je používání chybné vazby u sloves. Příkladem tohoto poměrně rozšířeného nešvaru je také sloveso „dosáhnout“. Jako lavina se veřejným prostorem šíří perly typu: „bez pomoci celého týmu bych takové výsledky nedosáhl“ nebo otázka: „co můžeme dosáhnout?“, na kterou se dá odpovědět pouze: nic.
Pro řadu lidí bude možná překvapením, že sloveso „dosáhnout“, pokud se použije bez předložky, se neváže se čtvrtým pádem, ačkoli právě tento pád je nejčastější vazbou předmětu. Ve významu dospět až k určitému počtu, stupni a podobně zachovává sloveso „dosáhnout“ pořád jen vazbu s druhým pádem, například: „čeho můžeme dosáhnout?“, „jeho strýc dosáhl vysokého věku“ či „právě na olympijských hrách dosáhla francouzská atletka svého životního úspěchu“.
Jiná situace nastane, když použijeme sloveso „dosáhnout“ s předložkou „na“. Tady se pak „dosáhnout“ pojí se čtvrtým pádem.
Donedávna tato vazba existovala jen v konkrétním, fyzickém významu a třeba Slovník spisovného jazyka českého stále uvádí jen příklady „dosáhnout na skříň“ a „dítě nedosáhne na kliku“.
To se však v novém miléniu postupně mění a vazba „dosáhnout na“ se čím dál častěji používá i v abstraktním významu. Za což vděčíme hlavně sportovcům a sportovním komentátorům, mezi nimiž je tato vazba velmi populární: „po neúspěšném začátku sezony hokejisté konečně zvítězili a dosáhli na body“ nebo „nebýt té minely na poslední střelbě, mohl náš biatlonista dosáhnout na zlatou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
