Když byste chtěli vysvětlit neúspěch stažení Spojených států z Afghánistánu, stačí vám k tomu tato statistika: americká Národní bezpečnostní rada se od dubna sešla šestatřicetkrát, aby o situaci jednala. Ještě pozoruhodnější je, že vláda tento počet zveřejnila jako důkaz, jak dobře věci zvládla. Americký zahraničněpolitický aparát se proměnil v dinosaura s obrovským tělem a malým mozkem, v byrokracii, kde plánem je už samotný proces.
Čím více schůzí se koná, tím méně je organizace efektivní. „Náměstci bývali na schůzích hodiny a hodiny. To něco stojí,“ vzpomíná Frances Townsend, která působila jako poradkyně prezidenta George W. Bushe pro vnitřní bezpečnost. Místo řízení lidé tráví drahocenný čas na schůzích. Vše se redukuje na nejmenšího společného jmenovatele. Příprava a poznámky na schůzky se stávají náhradou za efektivní činnost. Deník The Wall Street Journal popisuje přípravu na stažení z Afghánistánu: „Administrativa pořádala porady po celé měsíce… [ale] různé vládní agentury dostaly jen málo pokynů, jak se připravit na předání moci.“
Království sebeklamu
Během studené války bojovaly Spojené státy také s rozsáhlou byrokracií, která však byla, zejména na nejvyšších místech, překvapivě štíhlá a efektivní. Například moderní Národní bezpečnostní rada, kterou ustavil Henry Kissinger, neměla více než 50 lidí. Na této úrovni se držela po většinu 20. století, ale i tak se do roku 2000 počet členů zvýšil na 100. Během osmi let vlády George W. Bushe se počet členů…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
