Už jsou tady zase – čárky. O jejich významu v češtině již snad nikdo nepochybuje, boj, který s nimi ale někteří jedinci svádějí, je často nerovný, nebo možná dokonce předem ztracený. Nevěřili byste, kam všude jsou někteří pisatelé schopni nacpat toto interpunkční znaménko. Příklady „to je, ale věc“ nebo „je stejný, jako my“, s nimiž se autorka tohoto sloupku setkala už mnohokrát, jsou jen špičkou ledovce.
Jak již titulek napovídá, tentokrát se zaměříme na spojku „než“. Pravda je, že nezáleží na tom, kolik slov za touto spojkou ve větě následuje, důležité je, zda ta slova spolu tvoří větu (to znamená včetně přísudku). Pokud ano, pak před „než“ čárka patří. Například „vypadá to tu úplně jinak, než jsme čekali“ nebo „schůzka s vedením firmy dopadla lépe, než zaměstnanci doufali“.
Často však za spojkou „než“ je pouze větný člen, v tomto případě se čárka nepíše: „vypadá to tu úplně jinak než za mého dětství“, „dnes je příjemnější počasí než včera“ či „lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“. Tedy pokud se nejedná o přísudek, tam je to jinak. Klasickým příkladem je věta „víc ležel(,) než seděl“ – tady spojka „než“ spojuje dva nerozvité přísudky, které se vztahují ke stejnému podmětu (k téže osobě), čárka tam tedy být nemusí. Ale zároveň může, pokud tento příklad chápeme jako souvětné spojení dvou vět.
Čárku však rozhodně nepíšeme, pokud je v části uvozené spojkou „než“ sloveso v infinitivu. Například „teď už nám nezbývá než počkat na rozhodnutí soudu“, „politické strany…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
