Každý rok se reportuje zásah elektrickým proudem u humanitárních pracovníků na misích v různých částech světa. Zejména při sprchování. Už od příjezdu pozoruji, že když si v koupelně pustím sprchu, železnou baterií prochází zatím nevýznamný proud. Cítím to v ruce podobně, jako když jsem jako malý jazykem olizoval plochou 4‚5V baterii, abych zjistil, jak moc je nabitá. Všechno je na dvě žíly. Když jsem stavěl náš dům a dělal elektriku, strašně mě rozčiloval proudový chránič. Říkal jsem si, sakra, mám přece všude zemnění! Moc bych tady chtěl proudový chránič. Moc. Takhle si beru do sprchy gumové žabky, vypínám bojler, sprchuju se potmě a doufám. To by byl totiž úplně nejblbější úraz, jaký si dovedu představit. Zasažený elektrickým proudem během mise v Jemenu…
Osobní svědectví jsem napsal do knížky Nebe nad Jemenem. Včera jsem na elektrické koloběžce projížděl vstříc čelu parádní letní bouřky. Několikrát za sebou jsem si připomněl, že zasaženo bleskem je každoročně asi tisíc osob na celém světě. Když by to přišlo, chtěl bych být ve 30 procentech těch, kteří to přežijí. Možná bych měl i nadpřirozené schopnosti. Mezi lidmi se to říká…
Když jsme po revoluci poněkud omezili kutilství a leccos už šlo objednat, došlo k mírnému snížení počtu zemřelých. Přesto jsou to v ČR každoročně tisíce případů. I profesionálové plní statistiky smrtelných úrazů do 100 ročně a tvoří skupinu necelých čtyř procent všech smrtelných pracovních úrazů. Primární prevence je doménou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
