Noční můry Edgara Allana Poea

V raných temných dnech koronavirové uzávěry se stal velkým hitem Edgar Allan Poe. Skvělou alegorii nabízela například jeho povídka Maska červené smrti, temně gotický příběh z roku 1842. Vladař, jehož země je zachvácena epidemií podobné hemoragické horečce, pozve do své dobře zásobené rezidence tisíc urozených mužů a žen, aby zde hrozbu přečkali. Ti tráví celé měsíce zábavou s tanečníky a šašky, až do chvíle, kdy se jedné noci zjeví duch a všechny povraždí. Podobenství dobře fungovalo v časné fázi epidemie covidu-19, kdy se miliardáři ukrývali na svých superjachtách a zavěšovali odtamtud fotografie na Instagram. „Odříznutý na Grenadinách, ukrývám se před virem,“ postoval například hudební producent David Geffen. „Doufám, že jsou všichni v pořádku.“

Touhu po nevyhnutelné smrti ultrabohatých brzy nahradily jiné, méně přízemní obavy a Masku vystřídaly jiné Poeovy příběhy s tematikou nemocí. Dobrým příkladem je povídka Smrtihlav. Příběh se odehrává za „děsivého panování cholery v New Yorku“ v roce 1832 a vypravěč odtamtud právě uprchl do vesnického stavení v údolí řeky Hudson. Podle knihy The Cholera Years (Roky cholery) Charlese E. Rosenberga se onoho léta Manhattan skutečně propadl do morbidního ticha. Zvony přestaly vyzvánět, chodci zmizeli a na ulicích vyrašily trsy trávy. „Během prvního červencového týdne uprchl z města prakticky každý, kdo si to mohl dovolit,“ píše Rosenberg.

Poeův vypravěč je právě jedním z takových zámožných…