Masarykova „kapsule času“

Ve sluchátkách mi hraje Český rozhlas, vlak příjemně kodrcá a mobilní signál nemá vadu. Po noci strávené v čistém spacím vagonu mi paní průvodčí podává s úsměvem čaj a pořádnou hromadu cukru: „Dobroho ranku,“ popřeje mi ještě. V této chvíli se mi zdá, že ukrajinské dráhy nemají chybu.

Zjišťuji, že mi začínají splývat informace o českých událostech v uších s tím, co se právě míhá za okny vlaku: „Česká obec legionářská slaví sto let od svého založení…,“ poslouchám zprávy a projedeme kolem vlakového nádraží v secesním stylu, typické budovy prvorepublikové školy… Města mají návrší a na nich stojí zámky! Oproti centrální a úplně placaté Ukrajině to je prudká změna. Když pak vystoupím v Užhorodu, pocit déjà vu je úplný: Masarykův most, nádherná lipová alej zasazená při desátém výročí založení Československa, Masarykova škola. Zamířím do centra na hlavní ulici Korzo a přes malé náměstíčko koukám na impozantní čtyřpatrovou funkcionalistickou budovu s výrazným panoramatickým obloukem proskleného prvního patra: tak to je Legiodům, polyfunkční budova, kterou si nechalo postavit Družstvo legionářů Podkarpatské Rusi. Taky už brzy oslaví sto let. Byty pro legionáře byly nahoře – a ten pohled přes střechy na užhorodské centrum stojí dodnes opravdu za to! „Auta, mota, vozy spací, vše opraví mistři Řeháci,“ hlásala reklama na dopravní firmu Řehák, která sídlila v přízemí domu. O kousek dál pak na zdi vystupují zrestaurované české nápisy z dob první republiky: „Pražená káva, čajové…