Pro slávu, ale také pro udržení existence. V počátcích hrála Česká filharmonie nejen v koncertních, ale i třeba v hospodských sálech. (Na fotografii orchestr na zájezdu v ruském Pavlovsku v roce 1904, kde v uzpůsobené nádražní hale odehrál 144 koncertů, vpravo program památného koncertu v Rudolfinu)
Novoroční koncert České filharmonie z pražského Rudolfina pod taktovkou hlavního hostujícího dirigenta Tomáše Netopila se tentokrát potlesku nedočkal. Vystoupení zakončené Dvořákovým Slovanským tancem č. 8 g moll přenášela z prázdného sálu jen Česká televize a facebookový profil tělesa – takže emoce si hudebníci po úkloně k neexistujícímu publiku museli v koronavirové realitě obstarat sami.
Emoce a potlesk přitom koncerty České filharmonie – provázané se jmény jako Václav Talich, Rafael Kubelík, Karel Ančerl, Václav Neumann či Jiří Bělohlávek – provázejí už přes sto let. Ten úplně první se odehrál ve stejném sále jako zmíněný novoroční koncert, a to 4. ledna 1896. Dobový tisk onoho sobotního dne před 125 lety psal: „V radostné náladě vstupovati budeme dnes do skvělých místností Rudolfina a přejeme, aby veškeré naděje, které chovají zakladatelé koncertů filharmonických, došly nejskvělejšího vyplnění a byly zároveň v úplném souladu s tužbami všech, jimž rozkvět domácího umění jest věcí posvátnou.“
Na pódiu tehdy v roli dirigenta stanul Antonín Dvořák, po němž byl později sál pojmenován, a Česká filharmonie hrála…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
