Nikoli ty městské, s učesanými trávníky, ale ty velké, přírodní, divoké a dechberoucí, kterými je Amerika tak proslulá.
Málokdo navštívil Spojené státy a nezavítal do některého z jejich mnoha národních parků. Někdy se dokonce říká, že právě ony, všechny ty Yosemity, Yellowstony nebo Grand Canyony, jsou vůbec tím nejlepším, co v Americe vzniklo. Na americké půdě se již osvícený Evropan setkal s panenskou přírodou a prozřel. Přišel ještě zatížený předsudky, přírodu, v níž nekácel, neoral nebo v ní nelámal kámen, považoval za promrhanou příležitost. Pak ale při své pouti kontinentem zahlédl vznešenou krásu divočiny a to mu otevřelo oči. Vyčlenil rozlehlé prostory a v aktu sebekázně je ponechal k obdivu příštím generacím. Vznikly tak přírodní chrámy, v nichž se člověk setkává s něčím, co ho přesahuje.
Tak zní v hrubých obrysech legenda plná jmen jako John Muir nebo Henry David Thoreau, a jak se dnešní Amerika učí dívat na svět z mnoha dříve opomíjených perspektiv, dostává i tento příběh na frak. V nejnovějším vydání měsíčníku The Atlantic to hezky předvádí David Treuer, příslušník původního kmene Odžibvejů. Jeho verze vypráví o kontinentu, který byl aktivně obýván. O původních obyvatelích, kteří svou zemi spravovali, vypalovali lesy i savany, káceli a osévali, zkrátka vše podle svých schopností formovali. Běloši nepřišli do panenské přírody obývané divochy, ale do jinak pojaté „kulturní“ krajiny. Tu ukradli, původní obyvatele vyhnali a v jejich domově si teď radostně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
