Lidé proti
Věta „Stát nám nepomáhá“ je v české kotlině velmi populární. Ale málokde má tak velké oprávnění jako v podání soukromých majitelů lesů. Dlouhé roky slýchají veřejnou kritiku, jak by měli hospodařit jinak a vysazovat listnaté stromy místo jehličnanů. V průběhu kůrovcové katastrofy, která na mnoha místech země doslova proměnila krajinu, navíc všichni čekají, že vlastníci lesy opět obnoví. Je tu ale jeden známý zádrhel: je prakticky nemožné volně vysazovat mladé stromy v lesích plných srnčí zvěře a dalších velkých býložravců.
Každý mladý strom, který není chráněn oplocenkou, velmi pravděpodobně padne za oběť hladovým zvířatům, jejichž stavy v českých lesích zcela zásadně převyšují počty před 50 lety. Majitelé lesů by proto potřebovali počty velkých zvířat regulovat, ale nemohou: vládci nad vším živým v lesních porostech jsou totiž prakticky výhradně myslivci. Vlastníci by potřebovali, aby stát jejich pozici posílil a myslivce naopak omezil. To se ale neděje.
Podstata problému spočívá v pravidlech, kdo má nad zvířaty dohled. O jejich lovu, a tedy počtu, rozhoduje vždy provozovatel honitby. Ta přitom smí mít v Česku podle zákona minimálně 500 hektarů. Pokud je les větší než tato výměra, může si jeho majitel zřídit vlastní honitbu a v té si o lovu zvířat rozhoduje sám. To je případ jen největších vlastníků, například Schwarzenbergů, kteří chovají velká zvířata v oborách a mimo ně pěstují stromy na dřevo.
Menší vlastníci ale musí začlenit svůj les do společných honiteb, v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
