DĚLNÍCI KULTURY
Narodil jsem se v pražských Dejvicích a kolem puberty jsem si vybudoval takový pěkný místopisný návyk: nejrychlejší cesta do centra města vede nejen skrz Pražský hrad, ale taky kolem spousty galerií a hospod, v nichž se dá čas nahnaný zkratkou zase příjemně utratit. Leckdy člověk ani nedojde tam, kam původně směřoval, a vůbec mu to nevadí. Tahle trasa bohužel dneska nefunguje. Nejdřív zavřel Miloš Zeman Hrad (už před lety) a pak zavřela vláda galerie i hospody (skoro už taky před lety). Smutnou skutečnost mi aktuálně připomněla četba průvodce Praha ožralá, který Radimu Kopáčovi a Petru Stančíkovi vydala Academia.
Byť je název knížky inspirován básnickou sbírkou Egona Bondyho, nejvíc se v ní vyskytuje jméno Jana Nerudy. Jednak měl rád Prahu a jednak pivo. Bylo mu přitom jedno, jestli zavítal do lokálu typu dávno už neexistujícího Bataliónu, kde se jedlo z důlků vydlabaných do dřevěných stolů a lžícemi přivázanými na řetízcích, aby se nedaly ukrást – anebo do podniku typu stále funkční Demínky, kde byla kdysi založena fotbalová Sparta a kde se hosti bavili prvním Röntgenovým aparátem na našem území, který používali k pozorování piva putujícího do žaludku.
Publikace je podobnými informacemi naplněná jak poctivě načepovaný půllitr. Víc než alkoholická se v ní přitom sleduje linka umělecká. Taková výtvarná skupina M 57 si ostatně název vinohradské nálevny Makarská vetkla přímo do svého názvu. A kde se vzal název hostince U…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
