Stojaté a stabilní

Co bych chtěl dělat jinak? Na takovou otázku jsem až moc málo spal. Zamyslím se ale do příště,“ žertoval minulý čtvrtek, přesně den po volbách, nizozemský premiér Mark Rutte. Odpověď na dotaz novinářky BBC dobře ilustruje rozpoložení současné nizozemské politiky. Vody jsou stojaté a dominance Rutteho jasná. A to i navzdory tomu, že jeho vláda v lednu, dva měsíce před konáním řádných voleb, rezignovala kvůli skandálu ohledně nevyplácení finanční podpory tamním rodinám. Jak ukázala parlamentní vyšetřovací komise, úřady falešně obvinily tisíce rodičů ze zneužívání sociálních programů a požadovaly peníze zpět. Řada neférově postižených byla z prostředí imigrantů.

Nizozemci mohli k urnám vyrazit minulý týden kdykoli od pondělí do středy. Tři volební dny jsou jedním z opatření, přijatých kvůli pandemii. Jejich smyslem je snížení počtu lidí ve volebních místnostech. Opatrný předpoklad, že by pandemie mohla kromě techniky zasáhnout i do výsledku parlamentních voleb, se ukázal jako lichý. V zemi přitom proti přísnému lockdownu a zákazu nočního vycházení vypukly i násilné protesty.

Rutteho Lidová strana pro svobodu a demokracii získala 35 křesel z celkových 150 a potvrdila fakt, že Nizozemci nechtějí v krizi střídat zkušeného manažera, jímž současný premiér je. „Představuje stabilitu a pragmatickou absenci vize,“ píše německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Právě ideová nevyhraněnost lídrovi umožňuje pohybovat se s jistotou na nizozemské politické scéně, která je…