Barevné ticho mlhy
Hudební skladatel Michal Rataj spojuje světy, které si v českém prostředí dlouho nerozuměly
Není to tak dlouho, co ve své habilitační přednášce pronesl provokativní větu, že skladatelem může být každý. Měl na mysli snadnou dostupnost technologií a softwaru i podrobných návodů na YouTube, jak s nimi pracovat. V každém počítači se nachází obrovské množství hudební erudice a komponentů, s nimiž lze velmi snadno vytvářet hudbu. „Když začnu mechanicky skládat předpřipravené prvky k sobě, už si asi můžu říkat skladatel,“ podotýká s lehce potměšilým úsměvem Michal Rataj. Sám totiž dobře ví, že takhle jednoduché to není – a jeho tvůrčí dráha to potvrzuje.
Na české scéně ho není snadné zařadit: jeho záběr a schopnost vstřebávat vlivy historické i moderní jsou ohromující. Představuje ojedinělou spojnici mezi akademickým prostředím, soudobou hudbou a kluby – a respektovaný je ve všech. V rámci rozhlasového vysílání se už dvě dekády věnuje propagaci elektroakustické hudby, působí jako pedagog skladby na pražské HAMU. Při tvorbě pro různá instrumentální uskupení se nechává inspirovat poezií (ve spolupráci s Jaromírem Typltem) i jazzem (v uskupení Hornscape) a vytvořil četné filmové soundtracky. Podle Ochranného svazu autorského se zase stal nejúspěšnějším českým autorem vážné hudby v zahraničí pro rok 2020.
Staletím zažitá představa skladatele sugeruje člověka, který píše na notový papír. V Ratajově případě to je však jen malá část toho, co tato práce po roce 2000 obnáší. Umí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].