Lekce z městečka na pobřeží

Ne, samozřejmě že posledních několik týdnů dramatu spojeného s brexitem – stejně jako několik posledních měsíců nebo let – nedávalo valný smysl. A pokud jde o ekonomiku, nedával brexit v podstatě smysl od počátku.

Británie a Evropská unie byly v uplynulých dnech zaklesnuté v rozhovorech s cílem uzavřít jednu z nejdůležitějších obchodních dohod všech dob. Jak se blížil novoroční termín, po jehož uplynutí by v případě absence dohody obě strany zavedly cla a další obchodní omezení, podařilo se podle všeho najít kompromis. Vyjednavači dokázali odpovědět i na otázky, jež byly dlouho předmětem sporu, včetně mechanismu řešení budoucích neshod nebo sladění časem stále odlišnějších pravidel, podle nichž se obě ekonomiky řídí. Dohoda byla na světě.

Jeden sporný bod nicméně přetrvával až do poslední chvíle: byly jím ryby. Obchodní dohoda mezi pátou největší světovou ekonomikou a největším obchodním blokem na planetě vlastně několikrát téměř zkrachovala kvůli sporům o to, čí rybáři mohou lovit jaké ryby, v jakém množství, jak dlouho a v jakých vodách.

Moudré hlavy nám od začátku říkaly, že brexit je nesmysl – a většinou tím myslely, že to je nesmysl z pohledu Británie. Jednání to jenom podtrhovala. Podle mnoha kritiků nadřazoval premiér Boris Johnson pomíjivé a přežité představy o státní suverenitě nad realitu mezinárodního obchodu v 21. století. Jaký smysl vlastně dává požadavek plných regulatorních pravomocí nad britskou ekonomikou, když její největší odbytiště, Evropská unie…