Elisabeth II. von GB/ im Garten von Balmoral Castle
Ego půjde stranou. (Královna Alžběta, 1953) • Autor: ullstein bild via Getty Images

Co přesně se událo a jaké proudy energie se přelévaly v historické chvíli pod baldachýnem v londýnské katedrále Westminsterského opatství 2. června 1953, vědí přesně jenom dva lidé. BBC v tu chvíli přerušila přímý přenos a na televizních obrazovkách se objevil nic neříkající záběr chrámových dveří. Komentátor vážným hlasem popisoval, že se nedaleko oltáře právě v tuto chvíli odvíjí nejdůležitější dějství celého tříhodinového ceremoniálu, vidět ale nebylo prakticky nic. Několik tisíc pozvaných hostů sedělo příliš daleko na to, aby mohli zahlédnout detaily gest mezi skloněným starším mužem a sedící mladou ženou. Vše zůstalo skryto dodnes, i když od tajemné chvíle uběhlo již téměř sedm desetiletí.

Samozřejmě, racionální, moderní lidé umějí popsat naprosto přesně, co se v klíčový okamžik korunovace současné britské královny Alžběty II. odehrálo. Vrcholná chvíle se nazývá „pomazání“ a má svůj řád. S jistotou víme, že arcibiskup z Canterbury uchopil zlatou nádobu ve tvaru orla vyhrazenou pouze pro tyto příležitosti a ukápl z ní něco oleje do lžíce, která také jiné než korunovační uplatnění nemá. Posvátný roztok byl směsí olivového oleje, výtažku ze sezamových zrnek a vůní jasmínu, pomerančových květů, pižma a ambry. Arcibiskup pak smočil do oleje prsty a zlehka vypsal kříž nejdříve na čele sedmadvacetileté panovnice, pak na jejích rukou a nakonec na srdci. „Buď pomazána svatým olejem, jako byli dříve pomazáni králové, kněží i proroci… Jako byl pomazán Šalomoun králem od kněze Sádoka a proroka Nátana, buď pomazána, požehnána a prohlášena Královnou nad lidem, který ti Bůh, tvůj pán, svěřil, abys mu vládla a spravovala jej.“

I v roce 1953 to už bylo celé předpotopní, temné a jaksi z jiného světa. Mladá žena seděla na neforemné středověké stolici chráněna ručně drženým přístřeškem před zraky smrtelníků. Slova pronášená arcibiskupem v klíčový okamžik odkazovala do hlubiny věků, k první korunovaci zaznamenané ve Starém zákoně, jež měla stvrzovat posvátné spojení mezi panovnicí a jejím jediným skutečným „nadřízeným“, tedy Bohem. „Pomazání symbolizuje svatou pečeť Boha, který svěřuje moc panovníkovi, je to setkání a prolnutí posvátného a světského, věčného a dočasného, božského a smrtelného,“ popisuje v knize The Faith of Queen Elizabeth (Víra královny Alžběty) básník a romanopisec Dudley Delffs.

15_tema02_profimedia
Mladá panovnice přichází, Británie procitá. (Korunovace, červen 1953, Londýn)foto profimedia.cz • Autor: TopFoto / Topfoto / Profimedia

Vyprávět tohle všechno dnes, s vážnou tváří a ve středu Evropy je vlastně obtížné. Politiku, a tedy vládu nad lidskými životy, jsme si zvykli nahlížet jako více či méně chladnokrevnou administraci technokratických manažerů, poháněnou předvolebními průzkumy a strategiemi. Legitimita nejvyšších představitelů se odvíjí od jejich schopnosti uspět ve volbách. Dnes jsou politici usazení na Hradě či ve Strakovce, zítra tam být z vůle lidu nemusí, což je v principu jedině dobře. Představa nehybného vrcholu moci, odvolávajícího se na energii vyzařující z prostoru mimo naše racionální chápání, je pro většinu z nás docela silná káva.

V 21. století v tom nejsme nijak výjimeční. Ve fiktivně-vzdělávacím seriálu The Crown (Koruna), jehož třetí série nedávno ovládla Netflix, sleduje ve zcela vymyšlené scéně výše popsaný korunovační výjev Alžbětin strýc, vévoda z Windsoru, sám bývalý britský panovník, jenž ale kvůli lásce k cizince s neuspořádaným rodinným životem po pár měsících vlády abdikoval. Obklopen před televizorem evropskou a americkou smetánkou ceremoniál na obrazovce cynicky a s nadhledem komentuje, právě ale jenom do chvíle, kdy kamery v rozhodný okamžik královnu opustí. „Proč nic nevidíme?“ volají alkoholem posílení přátelé. „Protože jsme smrtelní,“ odpovídá s vážnou tváří vévoda. „To je ale šílené,“ pronese někdo ze sofistikovaných hostů, když ceremoniál skončí. „Vůbec ne,“ odpovídá vévoda. „Je to naprosto rozumné. Kdo by toužil po pochopitelnosti, když můžeme mít kouzlo.“

 

I_obalka_R07
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

I. Zadejte své údaje a zvolte způsob platby

Předplatné bude automaticky prodlužováno. Funkci můžete kdykoli zrušit.

Rychlá online platba

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Máte dotazy ohledně předplatného? Neváhejte nás kontaktovat na predplatne@economia.cz nebo +420 217 777 888 (každý pracovní den 
od 7.30 do 17.00, mimo pracovní dobu je k dispozici záznamník).

Platbu kartou i on-line platbu zabezpečuje
Uvedené ceny jsou včetně DPH.

I_obalka_R07
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 39 článkům z tohoto vydání.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jiří Sobota

redaktor, zahraničí

sobota2

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte