Problémů má svět přehršel, ale který je ten úplně nejzávažnější? Klimatická změna? Dlouhotrvající války a z nich vyplývající posílení teroristů i počtu uprchlíků? Pandemie a následná ekonomická krize? Vymírání živočišných druhů? Největší problém současnosti možná leží v obecnější rovině – v nedostatku mezinárodní spolupráce.
Pokud při čtení každodenních zpráv ze světa něco opravdu zneklidňuje, tak je to kombinace dvou zcela protichůdných trendů posledních let. Největší výzvy lidstva čím dál více překračují hranice národních států a zároveň se rostoucí počet premiérů a prezidentů upíná k nacionalismu a ke společným globálním řešením přistupují cynicky a skepticky. Pokud by si země víc naslouchaly, chápaly společné zájmy, držely se dohodnutých závazků, tak by se všechny uvedené průšvihy řešily snáz.
Bez velkého veselí oslavila o víkendu 75leté jubileum největší organizace, která 24. října 1945 vznikla z poznané nutnosti globální spolupráce: OSN.
Na tomto místě je třeba přejít od idealismu k realistické kritice, protože Spojené národy vysoká očekávání až příliš často nenaplňují. Rada bezpečnosti je zablokovaná kvůli vetu velmocí, zvláště Ruska a Číny. Kdo blíže poznal situaci v nejchudších zemích planety, ten nejspíše prožil, viděl nebo alespoň slyšel příklady přehnané byrokracie či neefektivity agentur spadajících pod vlajku OSN. Na důležitých pozicích leckde – jak už to ve velkých organizacích bývá – nepůsobí právě ti nejpracovitější jedinci. Oprávněným terčem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
