Fila: Chybí nám sdílená představa, že jiný svět je možný

Každý týden v nové rubrice Politika v nás klademe šestadvacet těch samých otázek občansky aktivním osobnostem, abychom zjistili, co z nich dělá politické lidi. Rubriku vymyslel německý týdeník Die Zeit, s jehož souhlasem tento formát rozhovoru publikujeme.

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Aristoteles to říká správně. Jedině člověk je skutečně zoon politikon, nejen v tom, že společnost vyžaduje, ale že ji aktivně tvoří na více úrovních. Lidoopi k tomu mají náběh, zvláštní složité vztahy mají někteří kytovci, zcela podřízeni vyšší struktuře jsou mravenci a včely, bez vědomí vlastní individuality. Lidé jsou však zvířata zapuštěná už většinou svého bytí v nadstavbě přírody.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Opoziční smlouva v roce 1998 – kdy vyšlo najevo, že dva ústřední rivalové si na konflikt jen hrají, a z české politiky zmizelo jasné rozlišení pravice a levice. Potom finanční krize v roce 2008 a následný „socialismus pro bohaté“. Tehdy jsem přestal být pravicovým liberálem.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Mlžení ohledně havárie v Černobylu. Oficiální lhaní, o kterém obyčejní lidé už věděli, že jde o lež. Žití v double-thinkingu za reálného pozdního socialismu bylo pro zvídavé a upovídané dítě dost palčivé.

4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?

Měl jsem k tomu náběh po brexitu. Věděl jsem, že se to může stát, ale překvapilo mě to. Drolení jednoty Evropy není dobré znamení.

5. Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?

Radikální levicové ideje – zavedení nepodmíněného základního příjmu, zrušení daňových rájů, stoprocentní progresivní daň od určité výše příjmu, silnější regulace a možná i zestátnění firem typu Google, Amazon a Facebook či přechod na zelenou ekonomiku. U všech to znamená vést zpočátku debatu o proveditelnosti, ale poté i politické násilí v prosazení konkrétního plánu. Ty přechodové fáze mě děsí a vymykají se mé představivosti.

6. Kdy jste poprvé pocítil, že jste mocný?

Když Jiřina Bohdalová volala v roce 2012 do redakce Respektu po mé recenzi na Vrásky z lásky a chtěla vysvětlit, co jsem myslel výrazem „neúnosné herectví“.

7. A kdy jste se cítil obzvlášť bezmocný?

Po sledování libovolné předvolební debaty s prezidentem Donaldem Trumpem. Je zoufalství vidět, že někdo s osobností pětiletého rozmazleného fracka může mít takovou moc.

8. Kdyby svět za rok skončil, co byste si do té doby dal za úkol?

Snažil bych se strávit čas se všemi lidmi, s nimiž jsem dřív strávil nějaký čas, ať už jsme se měli rádi, nebo ne, a ať už se naše kontakty ztenčily z jakéhokoli důvodu. Rozloučit se s nimi, smířit se a obejmout se.

9. Jste raději pro, anebo proti?

Učím se být pro něco. Je to mnohem těžší, protože každé rozhodnutí má i své negativní následky.

10. Která politická přesvědčení jste hodil přes palubu?

Že všechno vyřeší věda a svobodný trh. Dokážou toho vyřešit hodně, ale bohužel ne ty největší globální výzvy. Bez mezinárodní politické solidarity jsme ztracení.