Jistota v nepříznivých časech

Řím zažil nejchladnější září za posledních 50 let. Poblíž města napadl poprašek sněhu a obří vlny rozbouřeného Tyrhénského moře vytrhly soše Neptuna v Ostii z rukou trojzubec a odnesly ho. V ulicích Říma se zabydlela rodinka divočáků, Svatá stolice přijala rezignaci významného vatikánského kardinála, roušky jsou teď povinné i venku a v srdci města otevře první Starbucks. Římané nevěřícně kroutí hlavami nad nepříznivými událostmi podzimu, které jen zvyšují nejistotu z nákazy a krátících se dní.

Jedna z mála konstant, která zůstává, je kvalitní římská káva. Pětiminutovka na baru místní kavárny, jež povzbudí mysl, potěší chuťové buňky a načas uhasí obavy. Na své první espresso, kterému tu říkají prostě un caffè, míří Římané do místního podniku, zvaného bar, obvykle hned po ránu. Římané berou svou kávu vážně a výhradně do skla či porcelánu – nad experimenty cizinců s půllitrem kafe do plastu pozvedají obočí. Místní káva je servírovaná do malého šálku, v perfektní teplotě, aby se dala hned pít. Většinou své preso vypijí na tři usrknutí na baru, prohodí pár slov s baristou a jeho dokonalý výtvor ocení obvyklým Grazie!, i kdyby to říkali jeho zádům nebo si byli jisti, že se slůvko rozplyne v okolním hluku.

V průměru prodá typický bar 230 šálků kávy denně, skoro 60 procent je preso a 13 procent cappuccino, které se tu pije výhradně do 11 dopoledne. Un caffè je černé preso, s kapkou napěněného mléka je to caffè macchiato. Káva „spravená“ panákem grappy nebo jiné kořalky je…