Krásná tíseň

Když jde člověk krajinou, tak na něj během stmívání doléhá tíseň a dějiny,“ říká Jan Senft o procházkách rodným Posázavím, které prozkoumává už od dětství: „Ale je to krásná tíseň, posvátná bázeň. Krajina si s sebou všechno nese a nezapomíná. Často se mi stane, že na mě nějaké místo zapůsobí a až poté zjistím, že tam došlo k něčemu trýznivému. Potkávají se tam osudy.“ Písničkář Senft, který vystupuje pod jménem Člověk krve, zná ve svém kraji každý kout, každou lesní cestu, kapli i stavbu, jež něco pamatuje.

Se zaujetím vypráví historii Stříbrné Skalice, která je mu domovem. Těch pár kroků, jež vedou z náměstí na vršek ke kostelu svatého Jana Nepomuckého, jehož varhany využil na novém albu, doprovází líčením husitských bojů. Na lavičce pod zvonicí zmíní příběh statku, kde kdysi došlo k sebevraždě a od té doby zarůstá opuštěný v lese. Vzpomene osud hajného Houžvičky, který přežil nasazení na válečné frontě, ale po návratu ho v roce 1918 chladnokrevně zavraždili pytláci a dodnes to připomíná smuteční kříž.

Vše, co Senft říká o svých toulkách, lze vztáhnout i na jeho písně. Také v nich se prolínají osudy, živí komunikují s mrtvými, minulost se dožaduje pochopení a krajina má svou paměť. Na vynikajícím debutovém albu nazvaném V kuchyni spojuje svébytným způsobem tradici tuzemského folku s ozvěnami trampské písně, mordýřských balad i duchovních proudů v české hudbě s ryze moderním pojetím písničkářství, které přeje mužské citovosti. Člověk krve vypráví příběhy…