73_jeden den

Koukám skrz pootevřená víčka na obrazovku mobilního telefonu. Je 4.10 ráno, čas vstávat. Soucitně na sebe pohlédneme s kamarádkou, která se mnou sdílí podsadový stan, chloubu českých skautů. Rozhodly jsme se dětem nabídnout jít na svítání na rozhlednu vzdálenou asi čtyři kilometry. S čelovkou vaříme ovocný čaj do flašky, balíme sušenky a vydáváme se budit skautky, které chtějí putovat za svítáním s námi. K našemu překvapení bez problému vstávají a ve svižném tempu se chystají.

Cesta ubíhá pod nohama a s písničkami ještě o něco rychleji. Vždy mě udiví, jak je ranní příroda něžná. Bez problémů stoupáme na rozhlednu a s putovní flaškou horkého čaje s napětím čekáme na čas 5.28, kdy se mají objevit první paprsky. S mírným smutkem zjišťujeme, že ač je na jihu, severu i západě vcelku čistá obloha, východ se rozhodl zachovat si závoj tajemství a ranní zázrak si nechat pro sebe. I tak je podívaná impozantní, mraky na západě odrážejí zlaté sluneční světlo a obloha se každou minutou proměňuje z růžové až po modrou.

Reklama
Reklama

Po příchodu na tábořiště začínáme chystat snídani a připravovat se na nový den. Zvuk kytary a něžný hlas vedoucí Rákosníčka znamenají, že je čas vylézt z vyhřátého spacáku. „Dobré ráno, čeká nás rozcvička, pak zubení a pak sladká snídaně, máte se na co těšit!“ S plným břichem ovesné kaše se snažím si alespoň trochu porovnat věci ve stanu. „-.!“ zaznění morseovkového písmene N z píšťalky mě však neúprosně volá na ranní nástup. Na poslední chvíli lovím pevné boty zpod postele a kvapím, dnes jsem ta ostuda já. Řadíme se kolem stožáru – řádně ustrojeny v krojích. Za zpěvu junácké hymny vlajková četa vztyčuje státní vlajku, rádce dne pak přednáší denní rozkaz a po oddílovém pokřiku může začít naplánovaný program. Dnes nás čeká zdravověda – dopoledne teoretická část a odpoledne „mašlovačka“, ve které můžeme otestovat, jak umí mladší světlušky a starší skautky využít nabyté vědomosti v praxi. Zvládají to na jedničku!

Nezapomínáme ani na další etapovou hru z celotáborové hry. Družiny se snaží ujistit řecké bohy, že správně pečují o přírodu. Dnes mají přesvědčit zatvrzelé uhlobarony o tom, že se vyplatí přejít na alternativní zdroje energie. Postupující únava po dlouhém dni se projevuje na všech. Po večerním nástupu využíváme týpí k posezení okolo ohně za zpěvu oblíbených oddílových písní. Když sleduji výrazy všech účastníků tábora usazených kolem ohně, tak si říkám, že jméno Lyra opravdu nemáme nadarmo, všichni při zpěvu nebo alespoň poslechu vypadají spokojeně.

Večerku v deset hodin bereme opět hudebně. Poté co se zavřou všechny stany a světlušky i skautky se zachumlají do spacáků, doprovázíme je do říše spánku ukolébavkou, dnes je to Ho ho Watanay. Při zpěvu vzpomínám na svá světluškovská léta, kdy jsem během zpívání vedoucích ve spacáku doufala, že to bude trvat věčně.

Zatímco světlušky a skautky již čerpají síly na další den, nás čeká ještě večerní rada o dalším dni. Tenhle čas pro nás si, tak trochu na úkor spánku, všechny užíváme. Půlnocí však posezení končí, začínají noční hlídky, jdeme budit první. Konečně zaplouvám do spacáku a už teď si v duchu na probuzení připravuji kávu.

Ač znavené, těšíme se na další den. Co je na skautingu tak naplňujícího? Co nás asi zítra čeká za nová dobrodružství? V kolik bych měla začít chystat snídani? Otázky, podobně jako počítání oveček, mě po chvíli doprovází do říše spánku.

Autorka studuje asijská studia na UPOL.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte