Bylo levně – a bude dráž

Zájem Pražanů o politiku v jejich městě se v uplynulém týdnu skokově zvýšil. Na veřejnost unikly plány radních na zvýšení ceny jízdného v městské veřejné dopravě. Radní argumentují tím, že město – vinou pandemie a vládních škrtů – má výrazně méně peněz než v minulosti a musí šetřit – a více vybírat. Opozice a velká část veřejnosti namítají, že zdražovat v době krize je necitlivé. Světový trend směřuje k co nejdostupnější veřejné dopravě a zdražení ročních kuponů je podle nich krok proti. Jedno je každopádně v podstatě jasné: vládnoucí pražská koalice se shodne a za ježdění v pražské hromadné dopravě si lidé připlatí. Otázka je jen, o kolik a jestli to tak musí být.

Mýto, zóny – a další?

Vyvolat vlnu emocí po sociálních sítích neměli zastánci zdražování v plánu. Na nedávném výjezdním zasedání probírala městská rada možné úspory v jednotlivých rezortech. Radní pro dopravu Adam Scheinherr (Praha sobě) kolegům představil analýzu, která propočítává efekt možných vyšších cen.

Jedna z nich, radní Hana Marvanová (Spojené síly pro Prahu), se následně o částky z dokumentu podělila s novináři. Scheinherr je podle vlastních slov rád, že pozornost voličů zaujala cifra 5500 korun. Analýza totiž propočítávala i znatelně vyšší částky. „Měl jsem připravenou vysvětlovací kampaň, kde bychom zdražování zdůvodnili, to teď bude složité,“ krčí rameny ve své kanceláři.

Zmíněných 5500 korun by byl skutečný skok. Dnes stojí roční jízdenka 3650 korun. Na tuzemské poměry je to málo peněz. Ostatní velká města mají jízdné mírně dražší, pražská cena odpovídá například Liberci nebo ještě menšímu Kolínu. Za srovnatelnou či nižší cenu dostávají Pražané lepší službu než občané ostatních měst. V přepočtu na jednoho obyvatele odjezdí pražské tramvaje, autobusy a metro více kilometrů než jinde.

Tato výhodná nabídka platí od roku 2015. Roční jízdné stálo 4750 korun, tehdy čerstvá koalice ANO, ČSSD a Trojkoalice snížila cenu jízdného na deset korun za den. Přiznávala se k vídeňskému vzoru, kde stojí jízdné podobně úhlednou částku – jedno euro za den.

Hromadnou dopravu v hlavním městě to výrazně nezměnilo. Zlevněné roční jízdné nové cestující nepřilákalo, jejich počet dlouhodobě setrvale stoupá bez výkyvů. Ulevilo se rodinným rozpočtům. Výrazně stoupl počet prodaných ročních kuponů, odpovídajícím způsobem zároveň klesl prodej měsíčních. Ty jsou pro cestující méně výhodné a v důsledku to znamenalo méně příjmů pro pražský dopravní podnik. Ten za každý rok utrží zhruba 4,5 miliardy korun.

Podle radních jsou důležitější věci než příjemně levné jízdenky.

V současnosti pokrývá městský dopravní podnik z prodeje jízdenek necelou pětinu svých provozních nákladů. Zbytek doplácí město, aktuálně je to 17 miliard korun. Je to skoro třetina celkových městských výdajů a poměr pořád roste – náklady na mzdy a údržbu se zvyšují rychleji než tržby z jízdného. Podle radního pro rozpočet Pavla Vyhnánka (Praha sobě) je proto potřeba mluvit o tom, jestli tento největší městský výdaj nesnížit. „Rozpočet je jen jeden. Co jde na veřejnou dopravu, logicky nemůže jít například do školství nebo sociálních věcí,“ argumentuje Vyhnánek.

Město má představu, do jaké míry by se měla veřejná doprava zaplatit sama. Podle rok starých strategických dokumentů je to 25 procent – městští analytici spočetli, že toto je model únosný jak pro rozpočet, tak pro rozvoj a údržbu celé sítě. Jak už bylo řečeno, dnes se toto číslo pohybuje kolem 18 procent, a pokud by se nic nezměnilo, klesalo by dál.

K částce 5500 korun za roční kupon by podle radního Scheinherra mělo město dlouhodobě směřovat. Díky ní se dopravní podnik časem dostane ke kýžené čtvrtině zaplacených nákladů. Je skoro jisté, že skokové zdražení na tuto hladinu se konat nebude. Předseda pirátských koaličních zastupitelů Viktor Mahrik říká, že Piráti nechtějí zdražovat víc, než kolik stála jízdenka před pěti lety, tedy 4750 korun. Samotná Praha sobě nabízí zdražování o 365 korun každý rok. Stanoviska všech koaličních partnerů, včetně Spojených sil pro Prahu, však ještě nejsou definitivní.

Vládci Prahy mluví také o dalších zdrojích financování. Pravděpodobně se omezí možnost parkování – modré zóny se rozdělí na menší celky. Kdo bude chtít parkovat v celé své městské části (jako je to možné dnes), bude si muset připlatit. Piráti žádají průhlednější řízení dopravního podniku, na lepším zadávání veřejných zakázek jde podle Mahrika ušetřit „vyšší desítky či nižší stovky milionů korun“. Ve hře je zavedení mýtného, což je ale velmi složitý krok, na který možná není celostátní legislativa připravená.

Opoziční občanští demokraté koalici vyčítají, že o nutnosti zdražit jízdné vědí od začátku, ale odvahu k tomu našli až teď, kdy je v úzkých nejen městská kasa, ale v blízké budoucnosti možná i rodinné rozpočty. Zlevněný roční kupon měl velký úspěch proto, že skoro pětitisícová částka představovala pro řadu lidí odrazující jednorázový výdaj. Kupovali si proto měsíční lístky, i když za rok v součtu utratili za jízdné víc. S tím nyní kritizují radnici Zelení (hlavní autoři levného ročního jízdného), podle nichž je roční kupon za 3650 korun dobrý způsob, jak učinit veřejnou dopravu skutečně dostupnou.

Radní Scheinherr nyní vymýšlí způsob, jak umožnit nákup ročního kuponu na splátky. Byl to předvolební slib jeho uskupení, ale po volbách se ukázalo, že to není tak jednoduché – dopravní podnik by musel mít licenci na poskytování finančních služeb, protože jde vlastně o spotřebitelský úvěr. Piráti navrhují zlevnění měsíčního kuponu tak, aby jejich uživatelé nezaplatili více než držitelé roční jízdenky. To podle Scheinherra dává smysl, ale pro kasu dopravního podniku by to znamenalo zase menší příjem.

Experimenty se od současné radnice čekat nedají. Některá města dilema s cenou lístku vyřešila tak, že veřejnou dopravu dotují úplně. Už před sedmi lety to udělal Tallinn, hlavní město Estonska, od letošního března je jízdné zdarma v celém (ovšem velmi miniaturním) Lucembursku. Výsledek není jednoznačný – například tallinnská radnice na jízdném zdarma nakonec vydělává – je to ale proto, že zdarma je jen pro občany města, a řada jeho obyvatel si tak do Tallinnu přepsala trvalé bydliště. Více občanů města znamená v Estonsku větší přímý příjem ze státních daní.

O dopravě zdarma ještě před volbami v roce 2014 mluvili Piráti, kteří voličům slíbili vypracovat studii, zda je něco takového možné. „Došli jsme k tomu, že ve městě, jako je Praha s její širokou sítí, to je nereálné,“ říká Viktor Mahrik. Že by zdražení jízdného znamenalo méně lidí v tramvajích a více v autech, si radní Scheinherr nemyslí. „Nikdy v minulosti, když se jízdné zdražovalo, to tak nebylo,“ podotýká. „Vyšší cena lístku lidi od městské dopravy neodradí. Jediný pokles zaznamenala pražská veřejná doprava tehdy, když omezila spoje a prodloužila čekací doby,“ říká Scheinherr.