Alana Hollinghursta (1954) u nás bohužel neproslavily ceněné knihy, ale předloňská mediální aféra. Úryvek z jeho slavného románu Linie krásy, který zazněl na Vltavě, označil rozhlasový radní Tomáš Kňourek za „prasečiny“ a stanici nařkl z vysílání porna.
Nemohl však být dál pravdě – a výstižně to dokazuje i autorův šestý, prozatím poslední román Sparsholtova aféra z roku 2017, který nedávno vyšel česky. Najdeme tu „jen“ kultivovaný popis krásy mužských těl, eleganci a schopnost zachytit psychologii jednotlivců i společenské pohyby. To vše využil Hollinghurst k tomu, aby uchopil zkušenosti dvou generací ostrovních gayů v proměnách poměrů: bohatým, zároveň břitce ironickým výrazem, který z něj činí asi největšího britského stylistu střední generace.
Spisovatel svou orientaci nikdy neskrýval, nedával ji však ani bulvárně na odiv; je „prostě“ jedním z jeho zásadních témat. Někdejší buřičská energie, s níž tepal do zkostnatělosti thatcherovské říše, ovšem logicky ustoupila vytříbené jemnosti – a s ní teď mapuje vývoj britské kultury od třídního systému po předsudky a snobství.
Netradiční rodinná sága (či možná spíš pět kapitol vyprávěných z různých perspektiv) zabírá takřka 70 let. S titulním hrdinou Davidem Sparsholtem obdivovaným muži i ženami se poprvé setkáme v době jeho mládí za druhé světové války na Univerzitě v Oxfordu. Poté ho spatříme v létě 1966 jako ženatého muže vlastnícího prosperující továrnu. A tehdy, rok předtím, než byla homosexualita v Británii…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
