Starobince pro třicátníky

Plošný zákaz návštěv v pobytových zařízeních sociálních služeb, kterým stát chránil před nakažením koronavirem nejrizikovější skupinu, zviditelnil opomíjený problém – sociální izolaci seniorů, které jsme spolu s tématem umírání odsunuli mimo naše zorné pole. Pandemie nám problém přihrála zpátky a ukázala slabá místa našeho přístupu. O potřebách seniorů neví veřejnost zhola nic. Seniory vnímáme jako homogenní skupinu, byť to jediné, co je spojuje, je věková kategorie.

Jak říká přední český geriatr Zdeněk Kalvach, o ničem jiném než o věku označení senior nevypovídá. Vytváříme si vlastní romantické iluze o moudrých starcích a životem protřelých stařenkách, kteří nám dají cenné rady do života. Představujeme si spokojené a usmívající se osoby, kterým drze říkáme babičky a dědečkové, ačkoli nás s nimi nepojí žádný příbuzenský vztah.

Svůj zájem projevíme zpravidla jednou za rok na Vánoce nákupem dárků pro ně a pořízením vlny dojetí pro sebe. Problémem seniorů ovšem není materiální nedostatek. Podle švédského výzkumu, realizovaného v roce 2016 Národní radou pro zdraví a sociální péči, trpí 58 procent seniorů pocitem osamělosti. U nás bude číslo zřejmě podobné a brutální odstřižení seniorů od rodin během pandemie ho pravděpodobně ještě zvedlo.

Je otázka, zda má na psychické zdraví seniorů větší dopad strach z nákazy, nebo strach z toho, že už nikdy neuvidí své blízké, což je u osob ve vyšším věku strach racionální a oprávněný. Jenže to nemůžeme vědět, protože se seniory…