New York City se začíná otevírat a já se nemohu ubránit nadšení. Vím, bude to na nějaký čas úplně jiné místo, mnoho rysů městského života nebude dostupných nebo jen omezeně. Přesto jsem ale nadšený. New York měl poslední tři měsíce atmosféru prázdného jeviště s kulisami, byl plný honosných budov a bulvárů, lidí v něm ale moc nebylo. Teď se znovu vynořili, postávají před kavárnami a bary, opatrně vstupují do obchodů nebo prostě jen kráčí po ulici. Městský život se navzdory rouškám, zvětšené vzdálenosti mezi stoly a omezenému počtu lidí v obchodech vrací.
Chápu. Spousta lidí teď říká, že pandemie je začátkem konce velkých měst, že hustota osídlení z nich dělá líhně chorob, že lidé pochopili absurditu života ve stísněných prostorech poblíž pracoviště, že moderní technika proměňuje kanceláře v muzeální exponáty.
A možná mají pravdu, i když v minulosti se vždy mýlili. Florencii zasáhl ve 14. století tvrdě dýmějový mor a podle některých odhadů vyvraždil polovinu jejích obyvatel. Giovanni Boccaccio nabízel lidem ve svém Dekameronu radu, která zní velmi současně – uprchněte z města, izolujte se s několika přáteli a scházejte se každý večer k jídlu, pití a vyprávění zajímavých příběhů (tak tehdy vypadal Netflix). Přesto, právě po nejhorším moru v dějinách, nastala v evropských městech a Florencii obzvlášť éra renesance.
Filadelfie byla v roce 1793 nejdůležitější americkou aglomerací, byla hlavním městem s největším počtem obyvatel. V tu chvíli zažila strašlivou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
