Nezávislost na provozu velkých sklářských hutí umožňuje mobilní pícka otce a syna Liederhausových. „Můžete se prostě sbalit a jet kamkoli,“ říká mladší z dvojice Štěpán Liederhaus. Společně provozují na pražské Letné Glass atelier Z, kde seznamují – naživo – veřejnost se sklářským řemeslem.
Ateliér jste rozjížděli letos na jaře. Od začátku jste jej chtěli realizovat jako živou sklárnu?
Ateliér na Letné vznikl náhodou, jedna známá nám totiž nabídla prostor. Na základě toho jsem se rozhodl rozjet otevřenou sklářskou dílnu, kam lidé mohou přijít nakouknout a pozorovat nás při práci.
Koho možnost nahlédnout vám pod ruce a něco si vyzkoušet láká?
Nejčastěji k nám přicházejí náhodní kolemjdoucí z ulice. Buď se jen tak podívat, nebo přímo na workshop. Kamarádi zase přivádějí své známé. Pravidelně k nám třeba chodí Američanka, která doma studovala sklo. Obvykle vyfouká třeba skleničku, a pak se společně radíme o tom, co je třeba udělat jinak, aby se dál zlepšovala.
Po jednom workshopu asi většina lidí neodchází s hotovou skleničkou…
I to se dá zvládnout. Jsem schopen s člověkem napoprvé udělat skleničku, v případě že dotyčnému vedu ruce. Ne třeba nějakou na tenké nožičce, ale takový pivní půllitr reálný je.
Jak lidé reagují, když si práci se sklem sami poprvé vyzkoušejí?
To se dost různí. Jsou lidé, kteří jsou napoprvé…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
